Mimo to ještě vybraní příslušníci těchto dvou kontingentů obdrželi z jejich rukou Záslužný kříž ministra obrany České republiky a Čestný odznak Armády České republiky Za zásluhy II. stupně. Ředitel Vojenské policie MO SR plukovník Jaroslav Hamár navíc předal některým z našich vojenských policistů Pamětní medaili za účast ve vojenské operaci, kterou jim udělil ministr obrany Slovenské republiky Martin Glváč.
Příslušníci obou jednotek v uplynulém období zajišťovali mentoring výcviku afghánských ozbrojených sil. Konkrétně jednotka AAT se na základně KAIA v Kábulu podílela na výcviku létajícího i pozemního personálu vrtulníků Mi-24 a Mi-17 afghánských vzdušných sil a na technické údržbě těchto strojů. Příslušníci 4. výcvikové jednotky Vojenské policie plnili úkoly Národního policejního výcvikového centra (National Police Training Center) v provincii Wardak. Součástí jejich jednotky byli i dva příslušníci Ozbrojených sil Slovenské republiky.
„Jsem rád, že jste se vrátili všichni v dobré pohodě a ve zdraví. Stabilizace a zajišťování bezpečnosti v Afghánistánu bude i po odchodu spojenců klíčová záležitost. A právě proto bylo působení 8. jednotky AAT na kábulském letišti a 4. výcvikové jednotky Vojenské policie v provincii Wardak tak důležité. Je to totiž investice do budoucna,“ poděkoval vojákům za jejich misi ministr obrany Vlastimil Picek.
„Váš návrat z Afghánistánu je oproti ostatním poněkud zvláštní v tom, že je tu dnes mezi námi generálmajor Mark O. Schissler z Velitelství amerických sil v Evropě a máme zde také zástupce Ozbrojených sil Slovenské republiky plukovníka Jaroslava Hamára. Jsem moc rád, že jsem je zde mohl přivítat jako hosty. Pokud bychom se nemohli v Afghánistánu spolehnout na americkou podporu, byla by ta naše situace tam mnohem složitější. Spolupráce se slovenskou armádou ve společných jednotkách má u nás již mnohaletou tradici,“ řekl generálporučík Petr Pavel. „Neměli jste lehký úkol. Výcvik příslušníků afghánských ozbrojených sil, a je jedno, zda to jsou policisté či vojáci, je vždy spojen s řadou výzev, které musíme řešit přímo na místě. A nejde jen o odlišné prostředí a rozdílnou mentalitu, jenž vyžaduje nemálo pochopení a lidského přístupu. Tyto záležitosti však byly vždy našim vojákům vlastní a podle mého názoru je právě tohle klíčem k našemu úspěchu.“
Velitel 4. výcvikové jednotky Vojenské policie kapitán Michal Wojnar se netajil tím, že v jejich případě za úspěchem stála i velmi dobrá parta lidí. Díky tomu nám těch sedm měsíců uteklo velice rychle. Spolupráce se slovenskými kolegy byla na vynikající úrovni. Zpočátku jsem z toho měl sice jisté obavy. Přece jenom od rozdělení republiky již uplynul nějaký ten pátek. Všechno ale fungovalo bez problémů.“
Podle velitele 8. jednotka AAT majora Pavla Procházky se letecký výcvik v Afghánistánu podstatně liší od toho u nás. „Naší výhodou při něm bylo, že mluvíme alespoň částečně rusky. To mnohým z nás usnadňovalo situaci. S těmi z příslušníků afghánského leteckého personálu, kteří rusky nerozuměli, jsme hovořili anglicky. Působit na kábulském letišti, pokud se týče hustoty provozu, je podobné, jako létat na Ruzyni. Důležitou roli hrají i geografické a klimatické podmínky. Létá se ve vyšších nadmořských výškách. V Afghánistánu jsme působili v zimním období, takže náš provoz výrazně ovlivňovaly zimní inverzní podmínky a tudíž snížená dohlednost. Poslední a rozhodně ne méně důležitý aspekt je, že se výcvik provádí nad válečnou zónou. V této situaci je potřeba zohledňovat nejen to, jak si posluchač plní zadaný úkol, ale i jaká je situace na zemi.“
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ministerstvo obrany
