Poté, co Spojené státy a Izrael k velkému znepokojení celého mezinárodního společenství zahájily válku v Íránu, se španělský premiér začal proti Trumpovi a jeho politice více veřejně ohrazovat. Už dříve ostře kritizoval nejen amerického prezidenta, ale i izraelského premiéra Benjamina Netanjahua kvůli útokům páchaným na palestinském obyvatelstvu v Pásmu Gazy a jejich politice vůči zemím Blízkého východu. Španělsko pod Sánchezovým vedením ostatně patřilo mezi první státy, které uznaly existenci Státu Palestina. Útoky proti Íránu ale byly pro Sáncheze poslední kapkou v poháru trpělivosti.

Španělsko tak Spojeným státům znemožnilo jakkoli využít svůj vzdušný prostor nebo vojenské základny pro potřeby vedení války v Íránu, načež Trump začal španělské vládě hrozit přerušením obchodních a dalších vazeb mezi Španělskem a Spojenými státy a zahájil palbu urážek přímo na španělského předsedu vlády. Sánchez pro svůj kritický postoj brzy získal obrovskou podporu od dalších progresivních politiků, včetně brazilského prezidenta Luize Inácio Lula da Silvy, mexické prezidentky Claudie Sheinbaum nebo albánského premiéra Ediho Ramy. Právě výše zmíněné politické osobnosti ještě v dubnu po boku Sáncheze nadšeně pózovaly na konferenci Obrana demokracie, kterou španělský premiér uspořádal v Barceloně. A zatímco ostatní evropští lídři se i přes nesouhlas s jeho politikou snaží s Trumpem vycházet co nejlépe, Sánchez si ze vzájemné nevraživosti mezi ním a americkým prezidentem udělal osobní značku. A čím více se Trump španělskému premiérovi vysmíval a spílal, tím více Sánchezova popularita (hlavně v zahraničí) rostla.

Na konci května už ale bylo všechno úplně jinak. Španělskem totiž otřáslo hned několik korupčních skandálů, které se týkají Sánchezova nejbližšího okolí. Nejedná se přitom pouze o jeho předchůdce ve vedení Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), bývalého španělského premiéra a Sánchezova podporovatele Josého Luise Rodrígueze Zapatera, ale také o členy jeho vlastní rodiny, konkrétně bratra Dávida Sáncheze a manželku Begoñu Gómez. Přestože sám premiér nebyl z žádného z uvedených korupčních skandálů obviněn, statisíce Španělů vyšly do ulic.

Protestující požadují nejen Sánchezův odchod z funkce, ale také vypsání předčasných voleb. Španělský předseda vlády ale obojí odmítá a trvá na tom, že se volby uskuteční v řádném termínu, který připadá na květen 2027. I bez korupčních skandálů by ale měl Sánchez namále. Jeho slovní válka s Trumpem mu totiž podle mnohých pomohla zájem veřejnosti na nějaký čas od domácích problémů přesměrovat k otázkám zahraniční politiky. Na domácí půdě ale Sánchezova popularita ke konci jeho druhého mandátu nebyla příliš vysoká. Strana PSOE prohrála v uplynulých šesti měsících čtyři komunální volby. Neuspěla ani v Andalusii, která je tradičně socialistickou baštou. Průzkumy veřejného mínění už více než rok navíc poukazují na to, že v případě konání dalších voleb by s přehledem vyhrála konzervativní středo-pravicová Lidová strana (PP).

Španělé na tom přitom v porovnání s jinými evropskými státy nejsou tak zle. Španělské hospodářství je jednou z nejrychleji rostoucích západních ekonomik. Ačkoli se mu stejně jako zbytku Evropy nevyhýbá inflace (která ovšem minulý měsíc nevzrostla a zůstala na 3,2 %), Španělsko zažívá hospodářský růst. Ceny energií zde jsou navíc nejlevnější v západní Evropě, protože země těží z dřívějších investic do výstavby obnovitelných zdrojů energií. Silný je také místní průmysl, zejména automobilový, který je jádrem bilaterálních ekonomických vztahů mezi Španělskem a Českou republikou (jak v otázce exportu, tak importu). Opomenout ale nelze ani strojírenství, potravinářský průmysl. Specifickou (a asi nejzajímavější) kapitolou je pak pro španělskou ekonomiku turismus.

Následující měsíce ukážou, zda se Pedru Sánchezovi podaří Španěly přesvědčit, že si zaslouží šanci setrvat ve funkci předsedy vlády až do konce svého mandátu. Vedle korupčních skandálů mu pravděpodobně uškodí i fakt, že jeho vláda více než tři roky zemi spravovala bez státního rozpočtu, a především to, že je v rozhodovacích procesech závislá na podpoře koaličního levicového hnutí Sumar, jelikož PSOE nemá většinu v parlamentu. V podobné patové situaci se ale pravděpodobně ocitne i Sánchezův hypotetický nástupce. Je tak dost možné, že Sánchez i přes všechny problémy v čele vlády zůstane až do konce funkčního období. 

Ing. Pavel Jaroš

• BPP

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Psali jsme:

Zelenskyj přijel do Londýna a začal diktovat podmínky

Poslední pokus. Když se nepovede, na Ukrajině se bude válčit do března

Pitvy, které nebyly. Dobiášová a další průlom kolem covidu

Trump vybuchl při rozhovoru a odešel: Křivá média. Mám toho dost