„Díky koncentraci moci – velikosti supermarketů a relativnímu nedostatku konkurence, mají řetězce obrovskou vyjednávací sílu. Jejich dodavatelé přistupují na podmínky, které by u jiných odběratelů nikdy nepřijali. Bojí se, že jinak ztratí neúnosně velkou část svého odbytu,“ vysvětluje Barbora Mrázková ze společnosti NaZemi, jedna z aktérek, která petici předávala.

Supermarkety v mnoha zemích ovládají většinu trhu s potravinami a čím dál častěji i s nepotravinovým zbožím. Podle údajů společnosti Incoma GfK se v ČR 10 největších obchodníků (mezi nimiž je 9 supermarketů) dělí o 70 % českého trhu s rychloobrátkovým zbožím. Tím se blížíme západní Evropě, kde je podíl těchto firem na trhu ještě vyšší – například ve Velké Británii, kde mají 4 největší maloobchodní řetězce 75 % trhu s potravinami. Supermarkety nutí své dodavatele k velmi nízkým cenám, často odmítají uzavírání smluv, mění dohodnuté ceny, platí faktury dlouho po době splatnosti nebo vyžadují „poplatky za věrnost“. Zjistit přesně, jaké praktiky supermarkety používají, je poměrně těžké – většina výzkumů ztroskotala na strachu dodavatelů mluvit o nich. Jen málokterá firma si může dovolit tlaku neustoupit. Přesto se ale již pár případů objevilo – český Kaufland opustila značka Danone nebo Ferrero Rocher, Tesco se pak nedohodlo s Pepsi, která označila podmínky firmy za „vyděračské“.