Byla jsem přesvědčena, že doba překvapení plynoucích z MŠMT, je za námi. Opak je bohužel pravdou. Z médií jsem se dozvěděla, že ministr Fiala zavádí nejpozději od 8. ročníku základní školy povinný druhý cizí jazyk. Svým původním povoláním jsem učitelka jazyků. Měla bych tedy zatleskat. Tato informace mě však spíše vyděsila. Vyvstává totiž řada otázek. Jak ministerstvo zajistí dostatek „jazykářů“ na základních školách, když už dnes je to pro mnohé ředitele neřešitelný problém? Kde najdeme šest vyučovacích hodin týdně pro žáky, kteří už dnes jsou poměrně dost zatěžováni? Jak to bude finančně zajištěno, když pláčeme nad nedostatkem financí v regionálním školství?

Mé znepokojení vyplývá ovšem především ze strachu o žáky samotné. Jsem jednoznačným zastáncem výuky cizího jazyka povinně od 3. ročníku základní školy. Osobně bych se přimlouvala za výběr mezi angličtinou a němčinou, vzhledem k zeměpisné poloze naší republiky, ale to je na jinou diskuzi. Pro mnohé žáčky tedy už ve třetí třídě nastává problém – bojují ještě s mateřštinou a musí se začít učit základy cizího jazyka. Ne každý je „jazykovým talentem“… K základnímu vzdělání to ovšem patří, a tak nezbývá než bojovat. Proč by však tito žáci měli povinně pronikat do tajů dalšího cizího jazyka? Nebude výsledkem tohoto rozhodnutí pouze fakt, že mnozí žáci nezvládnou na solidní úrovni základy ani jednoho z jazyků? Ti, kteří mají zájem věnovat se dalšímu jazyku, tuto možnost už dnes většinou mají, a to formou nepovinného předmětu ve škole, případně studiem na jazykové škole.