Nebudu a ani nemohu hodnotit rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Sám jsem hlasoval, jak jsem hlasoval. Chci se pozastavit nad jiným zajímavým jevem, bohužel u nás běžným. Středobodem jsou kamínky tvořící velkou mozaiku mediálního průmyslu – novináři.
 
Co bylo v centru jejich pozornosti v posledních týdnech? O čem byl tento seriál na pokračování? Otázka vydat, či nevydat Davida Ratha orgánům v trestním řízení? Dovolí mu sněmovna promluvit na schůzi, či ne? Bude jednání veřejné, či neveřejné? Kdo ho bude doprovázet a jak hodně ozbrojen a maskován? Přitom cílem nebylo získat zdůvodněné stanovisko státního zastupitelství. Ale čekalo se, jaké kroky učiní Poslanecká sněmovna. A možná se zbožným přáním, že se sněmovna znemožní.

Sice to nechápu, ale argument, že lidé potřebují být informováni především bulvárním stylem, funguje. Noviny se lépe prodávají, zpravodajské relace jsou více sledovány a poslouchány. A o to tu jde. Takhle jsme si své konzumenty informací připravili. A možná si naší malé České republiky všimnou i v zahraničí.
 
Při projednávání kauzy Davida Ratha byla galerie pro novináře v jednacím sále Poslanecké sněmovny plně, do posledního místečka obsazena. A těch blesků z fotoaparátů. V této souvislosti mi vyvstává na rozum také jedna otázka. Kde jste byli, paní novinářky a páni novináři, když ve sněmovně probíhal boj o reformní zákony – sociální, zdravotní, důchodové? To vás na galerii seděla sotva třetina. Kde jste byli, když se projednával státní rozpočet a likvidační škrty ve všech oborech národního hospodářství, kamuflovaně nazvané úsporná opatření? Kde jste, když se projednává snad největší dar českého národa v celé jeho historii církevním institucím, nazvaný zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi? Na čí straně stojíte? (Tyto otázky se netýkají redaktorů Haló novin).

Jak jsem již uvedl, nebudu a nemohu hodnotit rozhodnutí Poslanecké sněmovny, ani vinu či nevinu poslance MUDr. Davida Ratha. To ať posoudí orgány v trestním řízení a nezávislý soud. Protože jsem ale optimista po celý svůj dosavadní život, věřím, že jak novináři, tak i čtenáři jednou postihnou celé spektrum politiky. Že novináři si své čtenáře připraví na nové chápání informací o společenském dění a že konzumenti informací zavrhnou krev, násilí, skandály.