Vážení občané, tato země vzkvétá. To je skutečnost, na kterou nesmíme zapomínat. Naše země vzkvétá. Vzkvétá, ale daleko pomaleji, než by vzkvétat mohla. Stačilo by vzít rozum do hrsti a vše dělat lépe účelněji. Jenže rozum a realita se málokdy potkají. Lidský rozum, to je ve skutečnosti srdce.  Navzdory sebelepším úmyslům člověk nakonec jedná podle svého srdce.  Ať už dobrého či špatného. A co je horší, do pekla vedou často i ty úmysly dobré.

Pokud si tohle uvědomíme, dojde nám, že není možné nikdy spoléhat na nějaké neviditelné tržní mechanismy, protože lidské konání a s ním ani lidský trh nemá předvídatelnou logiku. Je plný emocí, jako my sami. Pokud chceme žít lépe a spokojeněji, pak nepomohou jen vnější pravidla, ale daleko více důležité jsou hodnoty, pravidla, která nosíme v sobě. Není to přílěžitost, co dělá zloděje. Je to hlavně chybějící morálka, chybějící slušnost, poctivost a odpovědnost k druhým.

Je nesmysl tvářit se že to, co potřebujeme, je růst HDP, růst produkce či růst čehokoli dalšího. Potřebujeme být štastní. Potřebujeme se cítit bezpeční - každý z nás se chce cítit bezpečný před bídou, před hladem, před mrazem, před násilím, před nespravedlností. Chceme žít spokojeně. Tohle absolutně nesouvisí s čísly o hrubém domácím produktu. To, jak se cítíme, souvisí se stavem společnosti - nakolik jsme ve své zemi šťastní a spokojení. Štěstí je stav lidské duše. Nijak neroste s příjmem, ale ničí ho nejistota a strach. Dá se říct, že je velmi těžké udělat člověka štastným, ale raz dva ho jde uvrhnout do neštěstí. Pro každého politika je nejjednodušší lajnovat nám budoucnost skrze čísla. Není k tomu třeba žádné inteligence. Jenže čísla nikoho šťastným nedělají - navíc čísla politiky zmanipulovaná. Starat se, aby se lidé cítili dobře a spokojeně ve své zemi - to chce nejen myslet, ale také na řešeních stále pracovat. Když to zjednoduším - nemusím přidávat víc peněz na zdravotnictví - ale musím začít přemýšlet nad prevencí. Nemusím zvyšovat přídavky na bydlení, které přináší často jen nepřiměřený zisk spekulantům, ale mohu začít stavět sociální byty nebo podporovat nákup vlastního bydlení. Jsme zřejmě jediná země v Evropě, kde neexistuje podpora sociálního bydlení. To se pak odráží i na porodnosti. Pláčeme nad důchody, ale nic neděláme proto, aby tu vyrostla silná generace, která bude tyto důchody vytvářet. Účetní přesuny peněz z jedné kapsy do druhé podstatu nezmění - kde nic není ani čert nebere.