Prezident Václav Klaus v úterý poprvé ve veřejném vystoupení pro Českou televizi komentoval jím vyhlášenou amnestii. Musím přiznat, že jsem se během jeho vyjádření nestačil divit. Čekal jsem, stejně jako každý průměrný občan, že uslyším kvalifikované věcné a právní důvody, které k vyhlášení amnestie vedly.

Prezident však sdělil, že vůbec nejde o amnestii, ale o brutální útok na jeho osobu ze strany těch, kterým vadí jeho zásadní principiální stanoviska a pevné politické postoje. Také ujistil veřejnost, že na svých postojích pevně setrvá.

Veřejnost se však, při vší úctě k postojům prezidenta, zajímá o praktičtější věci. V případě prezidenta spíše vzhlíží, zčásti s nadějí, zčásti s obavou, k výsledku volby prezidenta nového. Zejména ji však zajímá, jak se budou vyvíjet reálné mzdy, jak únosný, či neúnosný bude růst cen zboží základní spotřeby, léků, jaká bude jejich šance udržet nebo zajistit pro sebe práci apod. Nemalou skupinu jistě zajímá i to, jaká bude bezpečnost občanů a jejich dětí v ulicích, jaká bude úroveň kriminality, včetně kriminality hospodářské a jaká bude efektivita vyšetřování korupčních kauz.