Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážená vládo, koaliční, či jinak vládě zavázaní poslanci, opakovaně projednáváme vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase, která za dva roky absolvovala řadu personálních změn, jakož i takovou zvláštní, řekl bych po česku transformaci koalice. Je přirozené a obvyklé, že opozice vládě důvěru nevyslovuje. Je přirozené, že opozice, když s ní vláda konstruktivně nekomunikuje, se snaží intenzívně takovouto vládu sesadit a vyvolat např. předčasné volby.

Je přirozené, že když vládu nepodporuje drtivá většina občanů, která je přesvědčena, že jim a jejich zemi vláda škodí, že se opozice snaží takovouto vládu odvolat, či alespoň veřejnosti sdělit svůj pohled na práci takovéto vlády, což právě činíme.

I já se pokusím o jednu z možných výsečí svého hodnocení. Začnu možná trošku dále.

Je tomu více než 22 let, co se Češi a Slováci rozhodli pro změnu, pro větší politické svobody, pro budování státu blahobytu. Osvojili si přitažlivá hesla a změnu prosadili. Vyměnily se politické elity, rozpadla se federace a s licencí televizního seriálu bych dodal, že ze zdivočelé země jsme došli do stádia rozkradené země.

Občané mohou pod dohledem bezpečnostních složek volněji vyjadřovat své nekonformní politické názory, sdružovat se. Ale pro značnou část společnosti přišla nová nesvoboda finanční a sociální. Místo budování státu blahobytu se postupně vyjevilo, co bylo pro řadu exponentů změn jejich podstatou: naivita, hamižnost, revanš, nekompetentnost, to byly časté průvodní jevy nové elity, nového zřízení společnosti.