Je bohužel zřejmé, že stávající vedení této strany se nedokázalo poučit z vlastní minulosti, kdy před deseti lety ČSSD nenominovala do tehdy ještě nepřímé volby hlavy státu nominanty dva, ale hned tři. Výsledkem pak bylo, že se sociální demokracie vnitřně rozložila a určitá rozpolcenost v této straně je patrná vlastně do dnešních dnů.

Z vlastní zkušenosti vím, že dávat stranu dohromady po prezidentské volbě v roce 2003 a následných událostech nebylo nic lehkého. Ostatně, každý si jistě vzpomene, na jakou hranici volebních preferencí se ČSSD postupně dostala. Když jsem ČSSD začal v roce 2005 řídit, bylo to okolo 10 %.

Nemohu a ani nechci ovlivňovat dění v české sociální demokracii, nicméně jsem zvědav, jak tato potenciální hlavní vládní strana řízená z Prahy a jižní Moravy vnitřně ustojí souboj nikoli dvou, ale dnes už dokonce tří „lídrů“. Ze své politické zkušenosti vůbec nepochybuji o tom, že k takovému střetu dojde. O něco pikantnější situace by pak byla, kdyby se nakonec ČSSD rozhodla pro podporu Jana Švejnara a nominovala tak společného kandidáta s Vítem Bártou, respektive s jeho politickou firmou Věci veřejné.