Článek byl převzat z Profilu Mgr. Petra Prokšanová - Není Němec jako Němec

Když se dnes v souvislosti s plánovaným sjezdem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně znovu otevírá otázka historické paměti, objevují se dva extrémy. Na jedné straně, té mnohem nebezpečnější, stojí relativizace nacistické agrese a pokusy prezentovat "sudetoněmecké dějiny" především prizmatem „německého utrpení“. Na straně druhé přetrvává zjednodušující obraz, podle něhož byli „všichni Němci nacisté“. Inklinování k nacismu nebyla „národní vlastnost“ Němců, ale konkrétní historická forma vlády monopolního kapitálu v období hluboké krize kapitalismu. Je ale historickým faktem, že komplicitní s touto zrůdnou ideologií byla naprostá většina německého národa, ačkoliv se důvody jednotlivců mohly lišit.

Nacismus, coby o rasový rozměr obohacená verze fašismu, vznikl jako reakce německé buržoazie na hospodářský rozvrat, sílící dělnické hnutí a obavu z revoluční změny po vzoru Sovětského svazu. Právě proto byli mezi prvními oběťmi nacismu komunisté, odboráři, socialisté a další představitelé organizované dělnické třídy. Již po požáru Říšského sněmu v roce 1933 nacisté rozpoutali masové zatýkání členů Komunistické strany Německa a odborových funkcionářů. Koncentrační tábory Dachau či Sachsenhausen byly původně budovány především pro politické odpůrce režimu. Přesto anebo právě proto odpor proti nacistickému režimu nezmizel a je dobré si dnes připomenout alespoň některé střípky z německého antifašistického zápasu.

Saefkow-Jacob-Bästlein Organization představovala jednu z nejvýznamnějších ilegálních struktur německého komunistického odboje. Její představitelé – Anton Saefkow, Franz Jacob a Bernhard Bästlein – navazovali na tradici dělnického hnutí Výmarské republiky. Nacistická propaganda budovala iluzi „národní pospolitosti“, v níž měly zmizet třídní rozpory. Ve skutečnosti však nacistický stát zachoval moc průmyslových a finančních elit a současně zlikvidoval nezávislé odbory, stávkové právo i dělnické organizace. Komunistický odboj proto vnímal boj proti Hitlerovi zejména jako součást širšího zápasu proti kapitalistickému systému, který fašismus umožnil. Saefkowova skupina organizovala ilegální schůzky dělníků v továrnách, distribuovala protinacistické materiály a snažila se vytvářet struktury schopné převzít iniciativu v okamžiku kolapsu režimu. Důležitá byla i jejich snaha propojit komunistický odpor s dalšími antifašistickými proudy. V roce 1944 ale Gestapo organizaci rozbilo a většina jejích vedoucích představitelů byla popravena.