V Bruselu - a nejen tam - musejí koukat, co to mají za partnery tam ve středu a mírném východě Evropy. Jednou jim prezident Klaus téměř zablokuje Lisabonskou smlouvu, jindy mu jeho liberální klon Sulík způsobí otřes společné měny... Ale naštěstí to bude na Slovensku trvat jen pár dní. A způsobila to jen jediná politická strana, bohužel vládní.

Lisabonská smlouva byla podepsána, protože stále ještě vítězí zdravý rozum nad narcismem, sobeckostí a fascinací bohatstvím. Euroval bude snad schválen, protože zdravý rozum přivedl zpět do slovenských poslaneckých lavic Ficův Smer. Průběh hlasování ve slovenském parlamentu však bude navždy symbolem vítězství politiky nad logikou. Smer byl pro euroval, hlasování se však neúčastnil. Pokud použil tento politický krok k vytlačení přímého vlivu Sulíkovců na vládu, hodnotím to pozitivně. Evropa snad na tuto kličku zapomene, pokud slovenský parlament zkusí tentokrát již v plném počtu hlasování znovu. Dnes či zítra tam bude repete, věříme, že se šťastným koncem.

Otázka euroskeptiků zní, zda není pravdou, že euroval je zbytečným prodlužováním agonie eura, projektu, který zbaví hrdou ekonomiku suverenity, jeho účastníkům přináší krizi a zátěž solidarity. Není to pravdou.

Pochopili to již dávno Němci, kteří se v rámci projektu eura stali „ručitelem" Evropy, se všemi důsledky z toho plynoucími. Ručitelskou odměnou jim pak byly nižší transakční náklady, větší ekonomická síla, širší trh. Jako by se inspirovali u staropověstného Svatopluka a jeho tří prutů.