Příčinu je nutné hledat především v obojetnosti ministra spravedlnosti a místopředsedy ODS Jiřího Pospíšila, který nejdříve Vlastimila Rampulu do funkce jmenoval, aby ho pak dnes z funkce složitě odvolával. Koneckonců, tato obojetnost Pospíšila zapříčinila i dnešní složité odvolávání státních zástupců, kdy soudní přezkum ve správním řízení při odvolávání státního zástupce má svůj původ v ostudném sesazení olomouckého vrchního žalobce Ivo Ištvána, na kterém se jiří Pospíšil aktivně a bezskrupuózně podílel, aby se dnes tvářil jako by se tak nikdy nestalo.

Pospíšil musí za dnešní stav justice přijmout odpovědnost a měl by v zájmu zklidnění situace odejít. Česká justice nepotřebuje ministra, který se chová jako baba, ale krizového manažera, schopného i jiných, než mediálně populárních rozhodnutí. Stejně tak by ovšem měl odejít vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula, jehož setrvání ve funkci jen stupňuje v justici napětí.

V této souvislosti upozorňuji, že já osobně jsem musel jako premiér řešit obdobnou situaci. Ačkoliv jsem si původně vyčítal, že jsem musel volit mezi Němcem a Benešovou Němce, po zkušenostech s prací paní Benešové, která patří mezi nejlínější a nejudrbanější politiky v zemi, zpětně lituji toho, že neodešli oba současně. Takto se může paní Benešová tvářit jako oběť a vyčítat mi mé tehdejší rozhodnutí, přičemž se zcela zapomíná, že byla do funkce instalována díky přímluvě pozdějšího justičního mafiána Pavla Kučery a na pokyn Miroslava Šloufa.