Tedy popisem návrhů Evropské komise, prezidenta EU van Rompuye, dále toho, kdo na to měl kolik dát a kolik dát nechtěl, kolik kdo chtěl dostat a nedostal a podobně. Navíc to skoro vypadá, že naše média stojí v pozoru před Angelou Merkelovou. Česká mediální pravice totiž podivuhodně disciplinovaně přejala její tezi, že nedohoda není problém, že se vlastně nic nestalo.

Pouhý mediální popis posledního evropského summitu však měl svůj cíl. Umožnil se vyhnout zásadním politickým hodnocením. V českém případě pak mediální odstranění tématu rozpočet EU z médií a z české politiky bylo obzvlášť pečlivé, včetně konkrétních jmen. Vždyť pak není nutné nikoho volat k odpovědnosti. A občané ať si myslí, že se rozpočty EU rodí ve vzduchoprázdnu, bez možnosti českých politiků je ovlivnit. Ono je to samozřejmě trochu jinak.

Občané se nedozvěděli o elementárním faktu, že rozpočet EU na období 2006 - 2013 byl pro nás enormně příznivý. Tak příznivý, že žádný jiný už takový nebude. V přepočtu na jednoho obyvatele byl totiž český podíl na rozpočtu vůbec největší ze všech členských zemí EU(!).

Důvod dnešního ohlušujícího mediálního ticha je nasnadě. Ten rozpočet jsem totiž na konci roku 2005 vyjednal já. Pro naši ekonomiku tehdy oněch asi 870 mld. Kč na sedm let znamenalo cosi jako zmenšený Marshallův plán. Ty peníze měly sloužit jako důležitý, velmi významný prorůstový faktor ekonomické politiky vlády.

Sněmovní volby v červnu 2006, tedy půl roku po tomto možná nejvýznamnějším výsledku mezinárodního působení mé vlády, však dopadly remízou, sto mandátů na levici a sto mandátů na pravici. Kdyby nebylo tzv. Kubiceho zprávy těsně před volbami, mohlo být vše jinak.