Předseda vlády Nečas se před pár dny ve sněmovně holedbal zprávou ratingové agentury Moody’s o kvalitě závazků ČR na úrovni A1 se stabilním výhledem. Pan ministr financí se tak mohl vzápětí prsit výsledkem aukce českého státního dluhu, který na desetileté splatnosti dosáhl historicky nejnižší úrovně 2,48% p. a. a český stát si tak půjčuje pouze o 1,25% p.a. dráž, nežli dlužník „premiant“ Německo. Levněji než Rakousko či Francie.

Z výše uvedeného vyplývá, že prsit se je proč. Patříme k bezpečným přístavům pro investory. Náš dluh je žádaný. Půjčí nám ochotně a rychle. Hysterie kolem našeho zadlužení, na které postavila zejména ODS a TOP 09 s ochotnou podporou médií svou předvolební kampaň v roce 2010, stála tedy na vylhaných základech. Náš rating se totiž drží i přes razantní růst státního dluhu z 950 mld. korun v roce 2006 k 1 300 mld. korun v roce konce první reformní éry páně Kalouskovy, k více než 1,65 bilionů korun dluhu současného. Je to paradox, ale „šetřivé a reformní“ vlády pravice tak ve skutečnosti během šesti let zdvojnásobily státní dluh. Růst dluhu byl tedy z relativně nízkého základu, nikoli z marasmu nastoupené řecké cesty, jak pravice volala před volbami.