Zato české banky, resp. české pobočky zahraničních bank, dále řetězce potravinářských supermarketů a řada dalších společností oligopolního charakteru či společností vycházejících z kartelových dohod má tučné zisky. Recese nerecese!

To, že monopolně stanovené ceny nepřiměřeně zvyšují zisky velkých společností, snižují životní úroveň lidí (ceny potravin u nás jsou v základním koši o cca třetinu vyšší nežli v Německu) a prosperitu českých malých a středních firem, je zcela jasné.

Ceny potravin, bankovní poplatky, ceny poplatků za internet i telefon, vodné a stočné, ceny energií a také léků. To jsou výdajové položky, které nejvýznamněji ovlivňují rozpočty domácností. Rozumná vláda vývoj cen v těchto výdajích sleduje a podle možnosti koriguje. Topolánkova a nyní i Nečasova vláda nechala cenám základních druhů zboží a služeb zcela volný průchod. Co jiného ostatně čekat od vlád, které vidí svůj ideál v pickwickovském kapitalismu 19. století a ne v rozvíjejícím se sociálním státu a jeho institucích.

Druhý faktor, který se neobjevuje v žádné vyspělé demokracii západní Evropy, je zcela nepluralitní charakter českých médií. Všechna významná tištěná média jsou pravicová (i Právo je provládní a o někdejší své levicovosti si může nechat jen zdát). Pravice má v médiích monopol. Z. Bakala si již před pár lety vytvořil mediální impérium k vlastní potřebě a to dále ještě rozšiřuje (Aktuálně, HN, Respekt a Ekonom).