Raduje se, že požadované výnosy jsou na rekordně nízké úrovni. A asi roli „svého“ tým i věří. To však platí jen z pohledu ČR, avšak české dluhopisy nabízejí investorům vyšší nominální výnos než třeba dluhopisy německé. Rád bych panu ministrovi připomněl období, kdy české státní dluhopisy úspěšně nabízely nižší výnos než německé. Ta doba není tak vzdálená - bylo to v době levostředových vlád, tedy v době, než nás ministr Kalousek začal bránit před „dluhovou povodní“.

Týmu, který se zabývá emisí českých státních dluhopisů, lze závidět jejich platy (prý jsou vyšší než ministrův), ale nikoliv jejich úkol. Jen v loňském roce museli prodat dluhopisy za skoro 164 miliard korun. Naštěstí je řada zemí v daleko horší situaci nežli my (byť se k nim díky této vládě usilovně blížíme), a protože jsou členy eurozóny, spustil se záchranný mechanismus, který je má dostat z nejhoršího. Klíčovou funkci tu plní Evropská centrální banka (ECM), která sama vykupuje ohrožené dluhopisy. Doplňuje tak chybějící peníze a sráží tím úrokové sazby celého trhu. To před léty nebylo, ale ECM to nemůže dělat věčně. Až se situace zlepší, sundá nohu z plynu.

Přestože oficiální prohlášení české vlády vyznívají co nejrozhodněji k jakékoli dluhové stimulaci hospodářského růstu a odtahujeme se i od Evropského stabilizačního mechanismu, fiskálního paktu a dalších pokusů o zastavení krize eurozóny, uvolněného přístupu Evropské centrální banky české ministerstvo financí s nadšením využívá a prodává státní dluhopisy do rezervy. Z výsledků aukcí, které jsou publikovány na stránkách ministerstva financí i ČNB, je patrné, že někdy se to daří lépe, jindy je to slabší. Někdy se celý nabízený objem prodá, jindy ne. Někdy se požadavky trhu podcení a dluhopis se musí prodat pod cenou, aby se investor dostal k příznivějšímu výnosu, jindy naopak nad cenou a ministerstvo odejde s kapitálovým ziskem. Když to sečteme, v loňském roce kapitálový zisk mírně převyšoval kapitálové ztráty. Nejvíce zasáhl do hry prudký pokles výnosů v méně zadlužených zemích EU (kam stále patříme, byť nám to při stávajícím tempu zadlužování dlouho nevydrží), který snížil náklady obsluhy dluhu.

Porovnání s ostatními zeměmi lze sledovat třeba na každoročních „Zprávách o finanční stabilitě ČNB“. Poslední pokrývá období roku 2011 a nabízí nahlédnutí i do první poloviny loňského roku. Například na grafu III. 6 této „Zprávy“ zřetelně vidíme, že v půli roku 2012 byly výnosy českých státních dluhopisů nad německými, poblíž francouzských a belgických, ale dostatečně níže než španělské a italské. Pětiletý státní dluhopis tak nabízel u pětiletého státního dluhopisu dne 10. 5. 2012, kdy zpráva končí, v případě Německa výnos 0,52%, Belgie 2,07%, ČR 2,31% a Španělska 5,02%.

Finanční trhy obyčejně nehledí na absolutní hodnoty, ale na odstupy jednotlivých výnosů (spread) od nejdůležitější hodnoty (Německa). V květnu 2012 tak měla Belgie spread 155 základních bodů (1,55 procentního bodu), ČR 179 a Španělsko 450.