Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já se domnívám, že tady dneska diskutujeme naprosto zbytečně. Kdybychom po předcházejících diskusích dostali od zodpověděných činitelů vlády odpověď na některé otázky, které tady byly naprosto jasně položeny. Když to shrnu za tři jednání, tak tady nebylo zodpovězeno například na to, proč uvažujeme u zemědělské půdy s obecnou cenou 44 korun, u lesní půdy s obecnou cenou 27 korun za metr čtvereční, neboť, jak už tady řekl pan kolega Koskuba, každý metr čtvereční lesa je jiný a zvláštní, stejně jako každá polnost.

Včera jsme se bavili, že letouny nelze ocenit obecnou cenou. Proč tedy přistupujeme na cenu, která je naprosto přehnaná a která ve srovnání s tím, co dostali fyzičtí restituenti převyšuje tyto částky prakticky dvakrát. Kde je tady nějaká rovnost, když chceme někoho nebo něco odčinit. Druhou zásadní otázkou je, že chceme nějak hodně vrátit zemědělské půdy církvím v tomto roce. Pokud se nemýlím, tak se jedná o zhruba 250 tisíc hektarů. Kde jsme je napočítali a nabrali?

Dámy a pánové, za první republiky v roce 1919 a 1920 byly přijaty tři důležité zákony. Byl to zákon přídělový, zákon náhradový a zákon o vytvoření Pozemkového úřadu. A v nařízeních k těmto zákonům bylo stanoveno, že Pozemkový úřad pro každý rok, a to je až do roku 1938, provede bilanci majetku, který byl vydán a nebo majetku, který někdo nabyl. Z oficiálních čísel v roce 1938, kdy můžeme říci, že skončila první pozemková reforma, měly církve 198 tisíc hektarů půdy. Kde jsme nabrali těch 60 tisíc, o kterých jim chcete dát dneska více? Já si nevzpomínám, že po roce 1918 by Česko nebo Československá republika anektovala nějaké území, na kterém by byl církevní majetek. V tomto čísle musí být jistě zahrnuty taky pozemky, které byly předmětem Benešových dekretů a nebo nedej bože, které překračují datum 25. února 1948.