I když se to možná na první pohled nezdá, součástí tohoto procesu je i návrh na zrušení kojeneckých ústavů a dětských domovů a jejich nahrazení profesionální pěstounskou péčí. Nyní jej vetoval prezident Václav Klaus – tím přitom získává demontáž sociálního státu až absurdní rozměr.

Byl to totiž právě Václav Klaus, který s ideou minimálního státu začátkem devadesátých let přišel. Právě on razantně odmítl nejen romanticky naivní vize „osmašedesátníků“, ale hlavně reálné koncepce skandinávského sociálního modelu, které navrhovali exiloví i tuzemští sociální demokraté.

To ovšem nic nemění na faktu, že prezidentovy připomínky vůči zákonu, rušícímu funkční a osvědčená zařízení, pečující o opuštěné děti, jsou tentokrát zcela na místě. V tomto případě se domnívám, že není nutné, abychom opakovali napřiklad britské chyby. Ve Velké Británii totiž tento systém kdysi s velkou slávou zavedli, zjistili, že se neosvědčil a nyní by ho rádi změnili od základu.

Nejsem sám kdo má pocit, že je zákon šitý horkou jehlou a například neřeší, kde vzít jenom na Liberecku najednou 500 nových pěstounských rodin.

A zcela souhlasím s tvrzením, že prakticky neproběhla tolik potřebná veřejná diskuse a tím pádem se nikdo neptal odborných autorit, zastoupených například v České lékařské komoře nebo České pediatrické společnosti. Tyto organizace přitom novelu dlouhodobě kritizují s tím, že není jisté, zda profesionální pěstouni dovedou poskytnout dětem (mezi nimiž je řada zdravotně handicapovaných) odpovídající péči, a hlavně odmítají vytvářet nový model péče o děti metodou pokusů a omylů.