Systematický a manipulativní tlak mainstreemových médií vede velmi efektivně k tomu, že hrůznými zprávami vyděšení spoluobčané požadují více represe. Vždy, když se objeví byť jen sebemenší či vykonstruovaný náznak silničního pirátství, nedej bože zraněné malé dítě před školou rukou nezodpovědného řidiče, okamžitě nastupuje armáda předpojatých nebo tak či onak zkorumpovaných novinářů, kteří veřejnosti předhazují nutnost dalšího utahování šroubů. A většinové stádo poslušně naslouchá a jedná dle předem naplánovaného scénáře. Postupující represi schvaluje či dokonce přímo vyžaduje, aniž by si přitom uvědomovalo, že zájmovým skupinám slouží právě jen jako pověstné stádo užitečných idiotů. Jakoby dříve v minulosti neexistovaly odstrašující případy zaviněných dopravních nehod s fatálními důsledky, jakoby se silniční piráti vyrojili teprve před několika lety. Jakoby na našich silnicích umírali děti či dospělí až nyní…

Lidé, kteří vědomě či podvědomě upřednostňují cíl vlastního bezpečí před svobodou, si však neuvědomují, že represe, tedy větší pravomoci represivních složek, ve finále nedopadnou na jimi zamýšlenou cílovou skupinu (na tzv. silniční piráty), ale téměř výhradně na ně samotné (včetně zvýšených nároků státu v rámci silniční „pokutové daně“). Současně s tím však kýžené pozitivní efekty téměř úplně a vždy absentují.

Nehodlám se zde pouštět do filosofických diskusí o tom, zda je lidský život méně nebo více než svoboda jednotlivce. Je však zřejmé, že vyšší represe k vysněnému cíli ochrany lidských životů jednoduše nevede (nenechme se zmást trendem počtu obětí dopravních nehod, který ovlivňují zcela jiné faktory než fašismus zavedeného bodového systému). Všimněme si však, kolik reálných silničních pirátů média, policie a represivní složky společnými silami za posledních několik let skutečně odstranily z našich silnic. Spočetli bychom je na prstech jedné ruky. A kam se posunula silniční buzerace řidičské většiny? Odpověď je snad zřejmá všem.