Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem samozřejmě vyčkával toho, jestli některý z členů vlády dorazí či nedorazí, nicméně pokud zatím nedorazí, tak si dovolím vyplnit čas této ctěné Sněmovny pár slovy, která možná nebudou tak vtipná, jak je zde předznamenával můj kolega Otto Chaloupka, nicméně alespoň bych částečně takto veřejně odůvodnil, jak budu hlasovat v případě žádosti policie o vydání paní místopředsedkyně Vlasty Parkanové.

Já se přiznám, že celou tuto kauzu podle mého názoru provází řadu mýtů. Myslím si to obecně. Je to i o volebním programu TOP-09 a Starostů pro tyto sněmovní volby v roce 2010, protože se musím přiznat jaksi z vnitrostranické debaty, že já jsem to byl, kdo byl neúspěšný v tom, abychom prosadili do našeho volebního programu právě výrazné omezení nebo zrušení imunity pro sněmovní volby v roce 2010. To znamená, pokud někdo hovoří o tom, že ve volebním programu TOP-09 a Starostů pro volby 2010 bylo výrazné omezení nebo zrušení imunity, tak tomu tak nebylo. Nic takového tam nenajdete. Ale je ovšem pravdou, že naše strana prosazovala a i hlasováním myslím, že prokázala při kompromisní novele Ústavy, že považuje imunitu za přežitek.

Já se přiznám, že jsem v této věci prosazoval možná poněkud hujerovský přístup a že můj názor se změnil zejména po kauze pana kolegy poslance Humla a pana kolegy Chaloupky. Já nechci připomínat, jak to bylo v případě kauzy pana poslance Humla, ale musím se mu takhle veřejně omluvit alespoň v tom slova smyslu, že jsem tehdy hlasoval bez rozmyslu pro jeho vydání, protože on je dneska neustále považován za toho, který měl nějaké problémy s policií a málokdo se doví to, že v té kauze, která proběhla, došlo ke zproštění jiného znalce. On tehdy nakonec vydán nebyl, nicméně je neustále médii označován za jakéhosi problematického poslance. A já osobně si myslím, že právě toto poškození jména je potom důsledek procesů, které následují v rámci stigmatizace, která se projeví již jen podáním žádosti o vydání daného poslance.

Já chci připomenout, že tehdy - a mohlo by se to dát do těch kontextů - pan poslanec Huml vydán nebyl a následně vstoupil nebo přestoupil z poslaneckého klubu Věcí veřejných do ČSSD. Mohlo by se to takhle jevit, mohlo by se to takhle říci - pan poslanec Huml vstoupil do poslaneckého klubu ČSSD právě za to, že pouze 6 poslanců ČSSD podpořilo jeho vydání, všichni ostatní ho nepodpořili. Tehdy taky rovněž poslanecký klub Věcí veřejných pouze z 10 poslanců z 24 podpořili vydání pana kolegy poslance Humla. A myslím si, že většina z nás, kteří tehdy hlasovali pro vydání, se skutečně zmýlila a pan poslanec Huml bude možná do nekonečna popotahován a jen velmi obtížně očištěn. Hlas pro vydání pana kolegy Humla nedal ani pan kolega Křeček ani pan kolega Sobotka. Já si opravdu myslím, že jsem tehdy prostě hlasoval špatně. Znovu říkám, že jsem se v této věci mýlil.

V případě pana Chaloupky jsem již svůj hlas pro vydání nepřipojil. Poněkud zbaběle jsem se vypnul a čekal jsem samozřejmě, jak ta věc dopadne. Já jsem se mu potom za to osobně omlouval, protože osobně si myslím, že jsem neměl hlasovat pro jeho vydání a otevřeně to říct, protože těch rozporů tam byla skutečně celá řada. Stejně jako v případě pana kolegy Humla policie hovořila o zmanipulovaném posudku. Myslím, že mandátový a imunitní výbor odvedl dobrou práci.