Současná platná úprava soukromého práva nevyhovuje dnešním poměrům, a tím spíše ani poměrům budoucím. Jako příklady nevyhovujících institutů lze uvést preferenci státního (dříve socialistického) vlastnictví, neodůvodněné nadužívání ustanovení, od kterých se občan nemůže odchýlit, zásadní podcenění osobních a osobnostních práv či velmi široce formulované důvody pro absolutní neplatnost právních úkonů, které nepřihlížejí k vůli jednajících. Platný občanský zákoník navíc neupravuje soukromoprávní vztahy v jejich souhrnu, jak by se dalo předpokládat, ale zaměřuje se především na vztahy majetkové. Například rodinně-právní vztahy pak upravuje samostatný zákon o rodině, obchodně-právní závazkové vztahy řeší obchodní zákoník.

Smyslem navrhovaných změn je zejména větší komplexnost a systematičnost úpravy soukromoprávních vztahů, její zpřesnění a zjednodušení. Na tvorbě nového občanského zákoníku se podílela komise nezávislých expertů pod vedením profesora Karla Eliáše, která vznikla v lednu 2000. Věcný záměr občanského zákoníku schválila vláda v dubnu 2001. Samotný návrh kodexu pak vláda schválila v květnu letošního roku.

Návrh nového občanského zákoníku má pět částí. První část se věnuje právnímu postavení člověka jako jednotlivce. Druhá část upravuje rodinné právo - například institut manželství a práva a povinnosti manželů, rodičů i dětí. Třetí část se týká tzv. absolutních majetkových práv - vymezuje držbu, vlastnictví, spoluvlastnictví, věcná práva k cizím věcem, správu cizího majetku a dědické právo. Čtvrtá část se zabývá relativními majetkovými právy a řeší vznik závazků a jejich obsah, zajištění a zánik. Poslední část kodexu upravuje ustanovení společná, přechodná a závěrečná - zejména pravidla přechodu ze současné právní úpravy na nový právní pořádek.