Cestovní zápisky ze zemí na západ od nás se píšou špatně, neboť časový posun znemožňuje uceleně zachytit jeden celý den. Proto se dny prolínají.

Každoroční cesta prezidenta republiky do New Yorku na Valné shromáždění OSN je i letos obohacena o už skoro pravidelnou zastávku ve Washingtonu a - letos pro změnu - o krátkou cestu do kanadského Waterloo, kde se nachází University of Guelph.

Obrazovka v letadle mi ukazuje, že je let dlouhý něco přes 7000 kilometrů a že trvá devět a půl hodiny. Letos letíme jižnější trasou, daleko od Islandu a Grónska, takže z okénka letadla nemohu kontrolovat, jak Islanďané překonávají svou nedávnou bankovní krizi a jak v Grónsku tají ledovce. Let je to nekonečný, ale dá se za tu dobu leccos udělat. Přistáli jsme na známém místě vojenské letecké základny Andrews a přejeli jsme do neméně známého hotelu Mayflower v samotném centru hlavního města. Je hezké, že každý rok dostanu stejný pokoj, asi abych tam nebloudil.

S programem začínáme hned. Ještě v pondělí odpoledne se konalo moje vystoupení v Competitive Enterprise Institute, který před třemi lety vydal anglickou verzi mé „Modré, nikoli zelené planety". Chtěli slyšet mé názory na téma „Je svoboda v západním světě i dnes zaručena?" (je anglicky na www.klaus.cz) a já jim říkám, že není a že cítím její velké, západním světem, tedy světem, který nemá zkušenost s komunismem, velmi podceňované ohrožení. Publikum se mnou do značné míry souhlasí.

Po této akci jedeme přes celý Washington do překrásné rezidence našeho velvyslance - letos je prvně v této roli Petr Gandalovič - na večeři se zástupci velvyslanectví. Je příjemný washingtonský večer, teplejší než u nás. Dozvídáme se první „drby" o atmosféře v dnešních USA, zneklidněných obavou (je zajímavé, jak je to blízké slovu Obamou) z navracející se ekonomické recese. Na večeři je přítomen - pro mne velmi překvapivě - i pražský arcibiskup Dominik Duka, což dává příležitost pro moc pěkný neformální rozhovor.