Skončila doba padesátých let, deset let po únoru 1948 společnost žila jinými problémy a změnila se kolektivní mentalita. A politika na to začala reagovat. JIstě Antonín Novotný nebyl žádný génius. Karel Kaplan o něm napsal zajímavou knihu, kde vystihl, to čím byl silný: byl politik všedního dne. Jeho doména byly organizační změny, nikoli koncepce. Byl důsledně věrný svazku se Sovětským svazem, ale sovětská vojska na naše území nepustil a při jednání se Sověty tvrdě hájil naše ekonomické zájmy. V Kaplanově knize je o tom důkazů dost. Prostě, on a jeho doba byly plné rozporů a na zhodnocení teprve čekají. Ale v jeho době vznikly komise, které připravovaly zázemí pro reformy šedesátých let. Právě za začátku jeho éry se zrodilo to, co bylo jádrem bruselského úspěchu.
Psali jsme:
Jeden z polistopadových blouznivců chtěl, abychom pokorně před světem vyznali, že jsme prázdní a tomu prý má odpovídat prázdný prostor našeho pavilonu a původně jen jména novorozenců, promítaná na stěnu by měla být nositelem nové naděje. A tak naše země, výstavnická a kulturní velmoc, v Sreville zaslouženě propadla. Konfrontaci s rozpačitostí tohoto pokusu i neúspěchu v Hannoveru přinesla výstava Bruselský sen. Design na špičkové světové úrovni, zajímavé výrobky pro lidi, dokonalá elegance Kaplanovy turbíny u vchodu do pavilonu, sebevědomá prezentace naší kultury a života našich lidí a samozřejmě sám pavilon, moderní, prostorný, vzdušný. Řád a vznosnost gotické katedrály i lehkost bezstarostného letního sídla.
A bylo to je deset let po únoru 1948, kdy se v centru myšlení a konání zase ocitl obyčejný člověk, se svými sny a nadějemi i starostmi. Proti této humanistické vizi nemá polistopadový režim co nabídnout. Mohl „bruselský sen“ shazovat jako propagandistický výlev, ale vyznívalo to však bezduše a nepřesvědčivě. Takové slohotvorné úsilí nikdo neporazí. „Elity“ spojené s Havlem a Klausem, kteří fungovali jako spojité nádoby, se už definitivně vyčerpaly a je čas přemýšlet, co přijde po nich. Chce to nějaký symbolický projekt, nový podobný sen, překračující mizérii dnešního ponečasovského marasmu. Sen, který by se obracel k lidem, k jejicch ambicím a touhám. A nemusí být rovnou bruselský.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloslav Ransdorf
