Je zbytečné a nebezpečné křísit duchy minulosti: přesvědčil se o tom Karel Schwarzenberg ve své presidentské kampani. Bývalý premiér Nečas si smočil v Mnichově s těmi, kteří si z vyvolávání minulosti udělali byznys, byl pochválen za svá „odvážná“ stanoviska, ale  už tu není. Jistě, bývalý  pan premiér nijak  bohatstvím a přesností historických informací nevyniká. Letos to bylo 80 let od doby, kdy nacisté převzali do svých spárů Německo a bylo třeba spojeného úsilí mnoha národů, aby bylo Německo osvobozeno od tohoto obludného tmářství, které odsoudilo k zániku celé národy. Más Čechy také.   Postupim a Norimberk získaly v dějinách lidstva symbolický význam.  V dějinách jsou okamžiky, kdy se naplňuje vznešená představa Schillerova, že dějiny jsou (morální) soud nad světem. Tak vnímala Masarykova první republika (viz například Masarykovu knihu Světová revoluce) první světovou válku a tak Češi vnímali i konečnou porážku obludné tyranie nacistů.

Morální soud Schillerův je ovšem něco jiného než pohled Václava Havla, kde se stírá příčina a účinek (česko-německá deklarace zdůrazňuje, že se na vztah příčiny a účinku nemá nikdy zapomínat) a kde se také stírá rozdíl mezi dobrem a zlem. Čeští politici byli na začátku devadesátých let minulého století příliš zahledění do vlastní velikosti, kdy chtěli smiřovat všechno a všechny a destabilizovali nakonec a k rozpadu přivedli vlastní stát. Vyvolali duchy, kterým se nemohou zbýti, jak čteme v Goetho­vě «Čarodějově učni».

A tak se tehdy manévrovací prostor české politiky nebezpečně zúžil. Německý problém se v rozporu s historií předhazuje komunistům, že prý na něm chtějí parazitovat. Ale přehlížejí, že kolonizátorské chování si  vládnoucí špičky berlínské republiky zkoušejí v nových spolkových zemích, v bývalé NDR. Známý spisovatel Rolf Hochhuth napsal přímo zprávu z dobyté země!

Politikové by neměli podléhat mýtům. A tak rozdělení Německa nebylo původně "socialistickým" řešením, novější  práce historiků to ukazují jasně (Wilfried Loth, Stalins ungeliebtes Kind. Warum Moskau die DDR nicht wollte, Berlin 1994).  10. března 1952 podal Kreml návrh na neutralizaci a sjednocení Německa, bez jakýchkoli podmínek v oblasti ekonomické, s garancemi pro "práva člověka a základní svobody, včetně svobody slova, tisku, náboženského přesvědčení, politického přesvědčení a shromažďování", se svobodnou aktivitou všech demokratických stran a organizací.

Západ ovšem 25. března 1952 namítl, že neuznává hranici na Odře a Nise mezi Německem a Polskem a že sjednocené Německo se musí mít volnost připojit k paktu NATO. Informovanost o tomto sovětském návrhu byla nulová, rychlost i forma odpovědi vylučuje seriózní studium návrhu Kremlu.  Jako historik si myslím, že jeho přijetí by vyloučilo vojenskou hrozbu vůči Západu, a radikálně by změnilo pozici sovětských satelitů. Prostě, německý problém byl a je tak složitý a provázaný s celoevropským kontextem, že jakákoli zjednodušená schémata jsou zavádějící.