Jeho duševní klid ovšem za své díky neočekávaně tvrdému rozsudku ve Švýcarsku. Jako nezascvěcený člověk, který může čerpat pouze z otevřených zdrojů, si kladu některé otázky, na které mi ani politici, ani české státní zastupitelůství, ale ani novináři nejsou schopni dát odpověď, která by mne uspokojila.

Orvní otázka je spojena s tím, kdo bude mít z celé kauzy prospěch. Český stat, který se nepřipojil k žalobě, když šlo o to, aby se ozvali poškození, to asi příliš nebude. Pavel Němec nám prý za čas bude moci sdělit, proč jsme se nepřipojili. Ale kdo bude mít z celé věci přímý prospěch, bude Pavel Tykač a jeho společnost Czech Coal. Tak se ptám: nebyl to nakonec zájem Pavla Tykače, co stálo za rozpoutáním celé věci? Není švýcarská justice tak troche nástrojem našeho domácího konkurenčního boje? Připomínám, že Czech Coal dokázala docela slušně v Bruselu zatopit I takovému zdánlivě nedotknutelnému kolosu, jako je ČEZ.

Také si kladu otázku, proč jsou informace o celé věci tak selektivní. Mostecká uhelná společnost prý měla, podle sdělovacích prostředků, na svých účtech 6 miliard korun. 4, 5 miliardy bylo z toho použito na privatizaci. Neumím si představit (ani když beru v úvahu změny v horním zákoně), že taková věc mohla projít bez souhlasu státu. Pokud vím, byla tato věc se souhlasem státu vzata jako půjčka, kterou privatizátoři státu vrátili. Poté, kdy se tato půjčka změnila v normální bankovní úvěr.