Ve městě s padesáti tisíci obyvateli je to skoro neuvěřitelný výsledek. Jakoby každý z jeho obyvatel včetně malých dětí naházel do automatů deset tisíc za rok!

Dávno víme, že hraní na těchto pekelných strojích není ani tak zábava, jako spíš krutá závislost, která už zlikvidovala nejednu rodinu. Z tohoto pohledu je vlastně docela neuvěřitelné, jak dlouho odolávalo ministerstvo financí a majitelé automatů tlaku měst na možnost výrazněji regulovat (nebo třeba úplně zakázat) provozování automatů na svém území. Průlomové rozhodnutí ústavního soudu by mělo konečně městům umožnit rozhodnout se podle svého uvážení, zda a jak povolí herní automaty provozovat. Ministerstvo financí se bude muset vůli měst podvolit.

Pozoruhodný je však ještě jeden aspekt celé věci. Zkušenosti nejen z Chomutova dokládají, že častými klienty heren jsou lidé, kteří si hraní vlastně nemůžou dovolit – příjemci sociálních dávek. Někdy i podstatná část prostředků, které jim stát poskytuje na zajištění existence, skončila v rukou majitelů automatů.