S částí návrhu prováděcího zákona jsem spokojena – ostatně ke zveřejňování pohybů na kontě prezidentské kampaně a k postoupení přebytků získaných prostředků na dobročinné účely jsem se zavázala již v únoru, kdy jsem kandidaturu na úřad prezidenta přijala. Ovšem hranici rozpočtu na kampaň – padesát milionů, nepovažuji za žádný strop. Spíše to působí jako provokace, která má i do budoucna odradit ty, kteří nejsou napojeni na vyjímečné penězovody "bohatých " politických stran či různých spřátelených korporací.
Pravděpodobně budou mít někteří kandidáti více prostředků, jiní více času než mám já. Ale i ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 byla moje kampaň mnohem skromnější (méně než pět milionů) a přesto jsem byla zvolena podruhé. Takže dál věřím, že práce a osobní charakter dokáží na veřejnost zapůsobit stejně či dokonce víc, než záplava billboardů. Mám nicméně vážné obavy, aby se z kampaně nestal pouze souboj reklamních agentur a dominových efektů průzkumů veřejného mínění.
Média mají ve srovnání s volbami do parlamentu či místních samospráv jedinečnou příležitost překročit stín obecnosti a věnovat se jednotlivým kandidátům a jejich charakteristikám a charakterům podrobněji. Těžko si představit, že by některý list, rozhlas či televize s omezenými prostorovými a časovými možnostmi unesly při běžných volbách podrobný popis všech kandidátů všech politických stran, ale v případě prezidentské volby si to – myslím – dovolit mohou.
Osobně musím říci, že v nemnoha anketách, na něž jsem jako kandidát na úřad prezidenta odpovídala, jsem nalezla i ve stručných odpovědích mých soupeřů daleko více informací o jejich názorech, než v sáhodlouhých PR profilech. A přála bych si, aby podobná osobní a věcná klání v debatě o příštím prezidentovi dominovala nad vyumělkovanými portréty psanými týmy poradců podle momentálních nálad společnosti.
Přímá názorová konfrontace mi přijde přínosnější i pro ostatní občany – tím spíš, že mám k oficiálním stropům na kampaně jistou nedůvěru: vzpomene si například někdo na protest jednoho celoplošného deníku, jemuž představitelé jedné politické strany před volbami vyhrožovali, že nebude-li se více a lépe věnovat jejich kandidátům, přijde list o inzerci od spřátelených subjektů? Tyto praktiky tu tedy bohužel jsou a bohužel proti nim neexistuje dost účinná obrana, pokud nechceme měnit demokracii v policejní stát…
Neměli bychom ale být ani marketingovým státem – zkušenost s jistou politickou stranou z posledních parlamentních voleb by nás měla více vést k podstatnějším otázkám, než jen k té, zda se nám líbí či nelíbí obal daného produktu; právě to je totiž věc, kterou nám reklamní tvůrci dokáží dostat pod kůži. A prezident by produktem být neměl. Ani za padesát milionů, ani za padesát miliard.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
MUDr. Zuzana Roithová, MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kdu.cz
