Pokles české ekonomiky za minulý rok byl větší, než vláda počítala, a tak se propadly i daňové příjmy. První i druhé zvýšení daně z přidané hodnoty (to druhé je důkazem o naprosté nepoučitelnosti vlády) a zdražení pohonných hmot nepřinesly do státní pokladny ani zdaleka tolik, kolik si ministerstvo financí slibovalo a značně přidusily spotřebu domácností. Pokles reálných mezd činil asi 2 % a spolu s všudypřítomnými obavami o udržení pracovního místa nelze čekat, že lidé začnou utrácet.

Smutné je, že našemu průmyslu i přes mírné německé oživení dochází dech. Snad nejtragičtější situace je již dlouhodobě ve stavebnictví. Jelikož nebude možné jako dosud spoléhat na to, že nás hospodářsky potáhne západní Evropa přes exporty, je nutné hledat jiné možnosti oživení.

Pro perspektivu ekonomiky jsou investice zcela klíčové a naši sousedi se tím na rozdíl od nás řídí. Zatímco okolní země reagují na hospodářskou situaci investicemi, u nás má jejich objem klesající tendenci. Nejde však jen o pesimismus firem. Jde také o neschopnost ministerstev řádně spravovat fondy Evropské unie (ta nás loni podle odhadů stála minimálně 0,3 % růstu HDP).

Miroslav Kalousek předpovědi Evropské komise nevěří. Jeho ministerstvo opakuje svou mantru, že svůj hlavní cíl stlačit schodek rozpočtu pod 3 % HDP dosáhne ještě letos. Zároveň se Nečasova ODS zavázala nezvyšovat do konce volebního období daně. Co z toho vyplývá? Že vláda bude opět škrtat výdaje. Smrtící spirála bude tudíž pokračovat a dnes již silně ochablá domácí poptávka dostane další ránu.