Klaus líčí rozdělení federace jako jediný lék na tehdejší československé problémy a neváhá tuto medicínu doporučit i dnešní Evropské unii. Václav Klaus se dlouhodobě prohlašuje za experta na likvidaci měnových unií a nabízí své know-how také eurozóně. Hladká odluka česko-slovenské měny však nemůže být brána jako platný argument pro rozpad eurozóny už proto, že v tehdejším Československu byla nesrovnatelně nižší míra vyspělosti finančního systému a jeho provázanosti s ostatními ekonomikami.  Důsledky rozpadu eurozóny pro reálnou hospodářskou aktivitu a zaměstnanost v členských zemích EU nelze odhadnout tak jednoduše, jak nám namlouvá ekonom Klaus.

Aniž bych chtěl spekulovat o jiných možnostech tehdejšího vývoje, jedno je jisté: rozdělení Československa proběhlo na základě vůle dvou vítězů voleb, nikoli vůle občanů, protože těch se nikdo neptal. Kdo ví, jak by referendum tehdy dopadlo. Podle Václava Klause však prý nebylo třeba se občanů ptát, protože stačila ambice nejsilnějších politických stran k rozbití státu. Právě vliv Klause a Mečiara po rozpadu federace v jednotlivých národních státech nepochybně vzrostl. „Rozděl a panuj“ tehdy zafungovalo bezchybně, tak proč by nemohlo fungovat i jinde a jindy?

Méně evropské integrace podle euroskeptika Klause znamená více demokracie. Je však řada důvodů proč si myslet, že demokracie není to hlavní, co leží českým euroskeptikům na srdci. Názor občanů na rozdělení Československa se jim tehdy nehodil. Zato dnes by se jim možná hodilo referendum o vstupu do eurozóny, které si do svého programu vetkla ODS poté, co se měnová unie začala potýkat s krizí.