Tento negativní pohled se zároveň odráží v pohledu veřejnosti i samotných politiků na financování bezpečnosti. A to jak vnitřní, tak zejména té vnější. Pokud je dnes plánován rozpočet ministerstva obrany ve výši 43,7 miliard korun, tak pokud se nezmění priority současné vládní koalice, pak pro rok příští to má být necelých 39 miliard a v roce 2014 necelých 36 miliard korun.

Tento pokles výdajů již ohrožuje plnění schválených politicko-vojenských ambicí, nedokončení či minimálně oddálení dokončení profesionalizace naší armády, znamená rozklad toho nejdůležitějšího a to personální politiky, hrozí rozpad výstrojního systému. A to přesto, že současné vedení i vláda vzala na vědomí Bílou knihu o obraně a hlavně přijala revidovanou Bezpečnostní strategii České republiky. Nyní se ukazuje, že ministerstvu obrany nevládne A.Vondra, ale ministr financí M.Kalousek.

ČR se řadí se svým vojenským rozpočtem na samé dno členských států NATO a hrozí neplnění si svých smluvních závazků. Nesystémové škrty současné vlády ohrožují samotnou akceschopnost armády a zajištění bezpečnosti naší země. Jak tedy dál s českou armádou?Prvotním je rozhodnutí politiků, zda platí nová Bezpečnostní strategie ČR a zda hodláme nadále plnit schválené a prozatím nikým a ničím nezměněné politicko-vojenské ambice AČR. Pokud vyjdeme z premisy, že politická reprezentace hodlá i nadále chránit své občany proti vnějšímu nepříteli, že hodlá nadále plnit si své závazky vůči mezinárodním organizacím, pak nezbývá, než stabilizovat rozpočet kapitoly 307 ve výši minimálně 40 miliard Kč ročně.