Den poté, přes ministryní původní popření personálních změn, k nim došlo s takovou razancí, že si vysloužila kritiku nejen opozice, ale zejména samotného premiéra a také vrchního velitele ozbrojených sil, pana prezidenta.

Je zodpovědností pana premiéra i pana prezidenta, že ke jmenování K.Peake vůbec došlo. Nevím kdo byl či nebyl oklamán či kdo lže více, ale následné nedobrovolné odvolání po odmítnuté rezignaci se stalo katalyzátorem vládní krize v přímém přenosu. Kdo z veřejnosti sledoval tiskové konference premiéra i LIDEM musel ztratit poslední zbytek důvěry v tuto vládu. A to přesto, že stále není jasné, co bylo pravým důvodem jmenování a rychlého odvolání paní ministryně obrany. Nicméně na obhajobu paní ministryně musím říct, že ani já bych nechtěl být ministrem, který by měl mít svázané ruce či pásku na očích.

Ostrá slova premiéra o ztrátě důvěry či o chování paní ministryně na ministerstvu jako na dobytém území na sebe nenechala čekat. Odvolaná a patrně i zhrzená K.Peake hovoří o buchtě na obraně, o holce, kterou někdo musel hlídat či o „mnichovké dohodě“ za jejími zády. Ona i její LIDEM se cítí být premiérem podvedeni a proto její ministři podají k 10.1.2013 demisi. Sice ještě neví, jak se zachovají při hlasování o vyslovení nedůvěry, ale odcházejí do opozice. Podle vyjádření místopředsedkyně vlády je to zřejmý odchod do konstruktivní opozice. Ovšem stále s dostatečně přiotevřenými dveřmi od Strakovy akademie.