Jen pro doplnění uvedu, že státní dluh dosáhl pětinásobku ročního HDP, zkrachovaly tři největší islandské banky a Islanďané odmítli v referendu splatit dluhy Velké Británii a Holandsku ve výši 3,5 miliardy Euro. Nicméně od té doby se po zprávách z Islandu slehla země.

Důvodem proč se světová a evropská média nezajímají o politické a společenské dění na Islandu mohou být události z roku 2009. Islanďané odmítli jakoukoliv vládu bez změny ústavy, donutili politiky znárodnit velké banky, zapojili se do internetové diskuse o změnách ústavy zaručující více pravomocí parlamentu a občanské společnosti. Dokonce přiměli politickou reprezentaci a soudy, aby zahájili trestní stíhání zodpovědných politiků a bankéřů.

Změny nejstarší parlamentní demokracie na světě a její ústavy ukazují, kam může spět naštvanost občanů. Například skutečnost, že stát již nesmí zachraňovat soukromé firmy, že nesmí privatizovat přírodní zdroje či že postačuje rozhodnutí 10% Islanďanů, aby o schválení zákona rozhodli v referendu. Tato změna po dlouhých letech rozbila kontrolu demokratického systému pouze několika desítkami nejbohatších lidí na Islandu a posílila parlamentarismus a vliv občanské společnosti.