Tento týden byla zveřejněna informace o záměru ministra financí ČR M. Kalouska rozšířit tzv. uhlíkovou daň na všechny zdroje znečišťování ovzduší, včetně těch malých. Rozhodně si nemyslím, že by najednou pan ministr propadl zájmu o ochranu životního prostředí. Alespoň dosud jsem u něj podobné tendence nepozoroval. Jde zcela evidentně o další - a zcela určitě nikoli poslední - pokus o přesun dalších prostředků do státního rozpočtu z peněženek běžných občanů, který by ještě více zhoršil jejich životní úroveň.

Místo toho, aby vláda České republiky hledala systémová a motivační řešení pro zajištění potřebného tepla a energie pro občany a jejich domácnosti s minimálním vlivem na čistotu ovzduší a životní prostřední, je „nabízena“ občanům další daň. A to v době, kdy ceny energií a tepla šplhají stále výš. Vliv na růst cen má globální trh s energetickými zdroji i produkty, špatně regulovaný energetický mix, zejména ve vztahu k obnovitelným zdrojům, a v neposlední řadě také neschopnost (v řadě případů i neochota) nabídnout ekologické a k životnímu prostředí vlídné alternativy zdrojů i technologií.