Příčin je víc. Pupeční šňůru mají společnou. Je o zábranách pojmenovat skutečný stav věcí. Jeho advokáty vedou zřejmé pohnutky. Jeho svíčkové báby - víra, co „uzdraví“ jen sotva. Jeho opoziční kritiku – snaha nelézt na mušku mediální přesilovky. Neschytat její idiotské urážky. Zůstat „in“ i za cenu, že si lžu do kapsy. 

Opak vyžaduje kuráž. Odvahu klást otázky, mířící až k jádru věci. Jsou hlavně tři:

Jak je to s ekonomickou krizí? Jsou pokles reálných příjmů - rekordní nezaměstnanost a dluhy – skutečně jenom „dozvukem“ už vyhaslé sopky? Anebo přesnějším barometrem, než všechny burzovní indexy?

O čem ta krize je? O myší díře v galimatyáši paragrafů? Šlofíku ve štábech „regulace“?  Anebo o fatální metabolické poruše?

Kudy z ní ven? „Znárodňováním“ privátních mank? Emisí „peněz, krytých jen řídkým vzduchem“ („out of a thin air“)? Redukční dietou pro podhradí? Zadlužováním příštích generací? Nebo jsou to vše pozvánky do krize ještě hlubší? Má cesta, vedoucí z ní reálně, šanci - za dnešní hierarchie moci?