Když loni v červnu vznikla pravicová vláda s většinou 118 hlasů, byl jsem možná jeden z nejspokojenějších a nejoptimističtějších občanů této země. Myslel jsem si, že vyhrála pravice s racionálním, reformním programem a s programem boje proti korupci. Sám se v tuto chvíli nemohu úplně vzpamatovat z toho, jak jsem se mýlil. Rok a půl vládnutí současné hrůzovlády ve mně vyvolalo pocit naprostého zmaru a deziluze. Tato vláda mě, zarytého pravičáka, donutila přemýšlet o levicových myšlenkách, protože horší vládu snad ani mít nemůžeme. Co jí mám za zlé?

Dvě věci. Vláda o sobě prohlašuje, že je reformní a protikorupční. Opak je pravdou. Reformy nejsou reformami, ale neskutečným paskvilem na reformy. A nikdy jsme tady neměli vládu, aby v prvním roce působení téměř polovina ministrů musela odejít pod vlivem korupčních skandálů.

Asi se celé politické spektrum shodne na tom, že se bez reforem neobejdeme. Ale nelze dělat reformy, když téměř třetina rozpočtu, jak neoficiálně přiznával jeden bývalý ministr financí, se rozkrade. Reformou není to, že tupě zvýšíme DPH, ale změníme mechanismy fungování společnosti tak, aby se systém zefektivnil. Aby se primárně ucpaly černé díry. Každoroční deficit se pohybuje okolo 150 miliard korun, což zhruba odpovídá tomu, co se z rozpočtu rozkrade.