Premiérem doposud veřejně uváděné důvody, týkající se rozpočtových požadavků ministra Pospíšila, působí nepřesvědčivě a nevěrohodně. Je zřejmé, že právě nyní, v době sestavování rozpočtu mají dodatečné požadavky na státní výdaje všichni členové vlády, a kdyby premiér postupoval takto důsledně i u nich, ve vládě by zbyl sám jen s ministrem financí Kalouskem. Navíc kritický nedostatek prostředků na provoz věznic je objektivní a dlouhodobě známá skutečnost. Viz nedávna debata o poměrech ve vazebních věznicích. Pospíšil by naopak zasloužil odvolat, pokud by o nich na vládě mlčel a nesnažil se s tím něco udělat.

Obávám se toho, že odvolání ministra Pospíšila je ve skutečnosti skrytým útokem na nezávislost státního zastupitelství a policie. K odvolání došlo těsně před tím, než mohl ministr jmenovat novou vrchní pražskou žalobkyní Lenku Bradáčovou, o níž podle svých slov vážně uvažoval a která (podle svého vyjádření) se jmenováním souhlasila. Ačkoliv v kauze poslance Davida Ratha pravicové vládní strany státní zástupkyni Bradáčovou dávali hojně za příklad nezávislého a odvážného přístupu k vyšetřování korupčních kauz, je docela možné, že ve skutečnosti panovala z jejího jmenování ve vládních kruzích obava. Premiér by měl vyvrátit podezření, že při odvolání Pospíšila podlehl zájmovým tlakům (strachu) zevnitř ODS.

Odvolání Pospíšila vysílá v těchto souvislostech směrem k veřejnosti krajně negativní signál a zhoršuje, pokud to ještě vůbec jde, důvěryhodnost Nečasovy vlády v oblasti boje s organizovaným zločinem, včetně korupce.