Bez kolků nelze ověřit a spolehlivě potvrdit skutečný původ jedné jediné lahve alkoholu, která je distribuovaná do prodeje. Bez systému kolkování by po takto rozsáhlé aféře s otravami nebylo možno spustit opětovný prodej lihovin, ani opětovný export, protože jednotlivé dodávky lihovin by se od sebe nedaly spolehlivě odlišit a dosledovat (vláda mohla najít řešení v jiné barvě písmen na nových kolcích).

Ačkoliv se dnes kolkování lihovin jeví jako samozřejmost, a debata se vede spíše o jeho technickém zdokonalení, či přímým spojením s předchozí platbou daně, prosazení tohoto opatření nebylo v roce 2004 vůbec jednoduché. Stál proti němu přirozeně odpor všech, kdo si nepřáli vzhledem ke svému nelegálnímu podnikání větší kontrolu státu nad trhem s lihovinami. Kolkování se bránili v té době také výrobci, kteří nechtěli mít dodatečné náklady. A v čele politického odporu proti zavedení kolků byla tehdy opoziční ODS. Protestovala proti takové formě regulace, administrativní náročnosti a nákladům pro podnikatele.

Tehdejší hlavní bojovník proti kolkování Martin Říman v rozpravě dokonce tvrdil, že na kolkování „ prodělají poctiví obchodníci a vydělají šmelináři a podvodníci“. Proti zákonu tedy hlasovali jak poslanci, tak senátoři ODS. Zůstali ovšem sami, ostatní politické strany zavedení kolků v tehdejším Parlamentu podpořily.

Platí, že nejvíce opatření proti daňovým únikům v oblasti lihovin bylo přijato za vlády ČSSD v letech 2003-2005. Vláda se po roce 2002 cíleně zaměřila na přijetí celé řady legislativních a organizačních opatření, zaměřených proti daňovým únikům. To se týkalo také výběru spotřební daně, včetně správy a výběru spotřební daně z lihu. Legislativní a organizační opatření, přijatá v letech 2003-2005 byla v této oblasti největší od vzniku České republiky v roce 1993. Pro ilustraci uvádím nejzásadnější vládní kroky, které jsem prosadil jako tehdejší ministr financí: