Na domácí poměry nezvykle vysoké pořadové číslo stranického kongresu je dáno jednoduchým faktem, ČSSD je nejstarší aktivní českou politickou stranou, která v letošním roce oslaví 135 let od svého založení v pražském hostinci U Kaštanu. A protože ČSSD je současně i nejsilnější parlamentní a krajskou politickou silou, je zřejmé, že její sjezd musí reagovat na nejdůležitější témata a podněty, které přináší politický vývoj v naší zemi.

V republice vládnou již sedmým rokem pravicové vlády (s přerušením krátkého období úřednické vlády Jana Fischera), které se svým programem reforem zcela selhaly. V roce 2007 zdědila vláda Mirka Topolánka zemi po osmi letech vlády sociální demokracie v dobré hospodářské a sociální kondici – s ekonomickým růstem kolem 6 % a se zvyšující se životní úrovní.

Samozřejmě, stále zůstávalo k řešení mnoho vážných problémů, ale začala se naplňovat pozitivní očekávání z listopadových dnů 1989, že demokratická společnost je lidem schopna zajistit lepší životní perspektivy než komunistický režim. Naše země se koneckonců postupně přibližovala úrovni vyspělých států EU.

Tohle je dnes minulostí. Pravicové vlády zcela změnily politické klima v zemi. Namísto modernizace sociálního státu zajišťujícího všem důstojný život rozhodly se jej jako údajně přežilý systém odbourat a privatizovat, a to s fatálními důsledky.

Dnes jsme svědky dlouhodobé hospodářské recese či stagnace, chudnutí rodin s dětmi a důchodců, v zemi je téměř 600 tisíc nezaměstnaných, z nich polovina je bez práce dlouhodobě, nezaměstnanost mezi mladými lidmi do 25 let dosahuje hrozivého čísla 20 %.