Společného mají to, že znovu a znovu jsou rozdávány desítky miliard korun spřízněným zájmovým skupinám, zatímco účet je podstrkován zaměstnancům se středními a nízkými příjmy, učitelům, hasičům, matkám s dětmi. Zvlášť obří sklizeň se nabízí v podobě příštích důchodců, kteří mají být obráni formou penzijního opt-outu. Je to podraz o to hanebnější, že lidé mají po celá desetiletí odkládat úspory na stáří ( aniž by mohli fondové spoření opustit) , aby až na konci zjistili, zda to vůbec mělo smysl. A kdyby se podnikatelský záměr penzijního fondu nepovedl? Pak jim nikdo nic nedá. Ostatně, to už dnes říkají Nečas s Kalouskem docela otevřeně.

Na internetových stránkách ministerstva financí si nyní lze přečíst vyjádření, kterým se tvůrcové penzijní reformy ohrazují před kritikou, že lidem slibují něco, co těžko mohou zajistit (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/nepresnosti_v_mediich_64310.html). Penzijní kalkulačka, která má doložit opojnou výhodnost takové formy spoření, totiž nabízí dlouhodobé výnosy, které mnohonásobně překovávají cokoliv, co nabízí kterákoliv banka. Přitom takovou investici nazývá jen „méně konzervativní". Odborníci se tomu zasmějí, ale nezkušený člověk může naletět. Není divu, že novináři, jako třeba Dalibor Martínek z Lidových novin, píší, že to, co kalkulačka nabízí, je „přehnaně optimistické a účelově klamavé". Výraz „účelově klamavé" lze přitom v češtině zaměňovat s výrazem „podvodné".

Penzijní kalkulačka je sice umístěna na webu ministerstva práce a sociálních věcí, ale potrefenou husou je v tomto případě ministerstvo financí, které zadávalo do kalkulačky ony pohádkové výnosy. Způsob, jakým finance argumentují, je však ještě více odkopává. Potvrzuje to názor opozice, že teď je třeba zatáhnout za záchrannou brzdu, než bude zle.

Když pomineme vlastní smysl penzijní reformy, spočívající v tom, že kamarádi finančníci dostanou stovky miliard korun dlouhodobě na hraní, vidíme, jak je to špatně vymyšleno. V pozadí je totiž představa, že jediný důvod, proč se nedařilo dnešním penzijním fondům („připojištění"), byl ten, že nesměly prodělat. Byla tam „garance nezáporného zhodnocení". Prostě se nesmělo jít pod nulu. Kdyby se na konci každého roku něco takového zjistilo, penzijní fondu musel sáhnout do vlastní kapsy a peníze dorovnat. Toho se penzijní fondy bály, a tak kupovaly jen minimálně zúročené státní dluhopisy. Ministerstvo financí se proto hluboce zamyslelo a došlo k závěru, že když tuto garanci zruší, máme vyšší výnos zaručen. Fondy půjdou do rizika a riziko rovná se výnos. Dejte peníze do ohně a budou za vás pracovat o to pilněji! Namiřte loď do bouřlivých vod, kde bude hnána silnějším větrem!