Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
vážená paní senátorko, vážený pane senátore,
 
v prosinci loňského roku byl v rámci 36. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky projednán v prvním čtení vládní návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tzv. protikuřácký zákon. Tím byl učiněn první krok v rámci nadcházejícího legislativního procesu. Ačkoliv se tato legislativní předloha netýká výhradně opatření zaměřených proti kouření tabákových výrobků a obsahuje i mnoho jiných kontroverzních restrikcí, jako je třeba cenová regulace prodeje alkoholických nápojů, obracíme se na vás touto cestou právě zejména kvůli nejdiskutovanější otázce, a to zákazu kouření v restauracích a jiných pohostinských zařízeních.

Zákaz kouření v restauracích je v současnosti považován za samozřejmou, veřejností hojně podporovanou, svým způsobem módní a v zahraničí téměř již nediskutovatelnou záležitost, která jako by měla být zcela zásadním milníkem na cestě za „záchranou naší civilizace“. Tak tomu ovšem není. Žádná z těchto skutečností není rozhodujícím ani dostatečným argumentem pro to, aby musel být tento institut zaveden také v naší zemi. Veřejné mínění či zahraniční vzor by se v žádném případě neměly stát záminkou k tomu, aby byly erodovány základní principy, jakými jsou svoboda či právo nakládat se svým majetkem dle vlastní vůle. Jako představitelé Strany soukromníků České republiky, která zastupuje zájmy statisíců živnostníků a podnikatelů, jsme přesvědčeni o tom, že politik, který se řadí mezi zastánce demokracie a svobody, by se neměl při svém rozhodování nechat ovlivňovat ani populistickými svody, ani módními trendy a měl by se výhradně řídit právě těmito základními hodnotami, tedy svobodou a demokracií, které tak úzce souvisí i s ochranou soukromého vlastnictví a právem vlastníka rozhodovat o svých statcích na základě své vlastní vůle.

V souvislosti s návrhem na zákaz kouření v restauracích je namístě zejména připomenout skutečnost, že je to právě sektor gastronomie a pohostinství, který patří k těm odvětvím soukromého podnikání, jež podléhají již v současné době velmi přísné, až nepřiměřené regulaci. Kvůli tomu jsou vstupní náklady, které by i bez všech souvisejících norem byly nadprůměrné, uměle navýšeny a také u již zavedených podniků jsou pak další, následné investiční výdaje, zapříčiněné stále novými regulačními opatřeními ze strany státu, průběžně vynucovány. Jedná se zejména o náklady související s hygienickými normami, ale také s povinnostmi vyplývajícími z ochrany autorských práv, z právního rámce účetní evidence nebo nejnověji s povinnostmi označování potravin a alergenů atp. Je třeba pak také zdůraznit, že fyzické či právnické osoby podnikající v oblasti gastronomie a pohostinství byly již v minulosti nuceny k výdajům a investicím vyplývajícím z norem, jejichž cílem bylo, stejně jako je tomu v případě výše uvedeného návrhu zákona, regulovat kouření tabákových výrobků a zavést opatření na ochranu před jejich vlivy.
 
Mnohé z provozoven tak v důsledku minulých legislativních iniciativ investovaly nemalé finanční prostředky např. do stavebních úprav svých vnitřních prostor, tak aby zajistily oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor. Považujeme proto za hrubě nespravedlivé a diskriminující, aby tyto prostředky v řádech statisíců i milionů korun v jednotlivých případech byly vynaloženy zbytečně a v souvislosti s plošným zákazem kouření v restauracích přišly nazmar.