Vymýt mozky, aby podstata vskutku zlomové události na pražské radnici nikdy nebyla odhalena. Ta podstata tkví v hodnotě zdánlivě obyčejného čísla. Čísla 32.
Fikce číslo 1
Šťastný chtěl Svobodu zničit tak, že mu rozpustil koalici s ČSSD. Realita: Šťastný dlouhé měsíce poukazoval nejen na prohlubování krize v koalici a tím pokulhávání chodu města, ale také se nehodlal smířit s prohlubující se krizí a štěpením v klubu ODS. Stejně jako mnozí jiní dobře věděl o dlouhodobých jednáních o stávající koalici mezi křídlem primátora Svobody a zástupci TOP 09 v čele s předsedou strany Karlem Schwarzenbergem a věděl, že výsledkem těchto jednání je jistých nejméně 32 hlasů v pražském zastupitelstvu. Jako předseda pražské ODS proto mohl udělat jen dvě věci. Buď nechat zákulisní jednání bez mandátu pokračovat, jejich výsledek na jednání zastupitelstva divoce prohlasovat a riskovat tak rozštěpení strany, nebo, jak nakonec zvolil, celou věc se alespoň pokusit přesunout na půdu ODS a legitimizovat tím, že svolá její vedení a nechá o všem demokraticky hlasovat. Tak skončila koalice mezi ODS a ČSSD a byla schválena oficiální a transparentní jednání mezi ODS a TOP 09 o koalici nové. Byť k nim už, ze známých důvodů, nedošlo, tento návrh byl schválen 24 hlasy z 24 přítomných včetně hlasu primátora Svobody.
Fikce číslo 2
Šťastný chtěl následně Svobodu zničit tak, že by se s TOP 09 vyjednávalo jen "naoko" a před Vánoci by pak byla obnovena koalice s ČSSD, popřípadě už bez primátora Svobody. Realita: Šťastný by musel být těžce retardovaný jedinec s neschopností sčítat do 32. Toto magické číslo totiž představuje nadpoloviční většinu v 63členném pražském zastupitelstvu. Klub TOP 09 čítá 26 členů, ČSSD pak 14, KSČM 3 a ODS 20 členů. I kdyby Šťastný zhypnotizoval sólově hlasujícího Jiřího Dienstbiera a pak se rozhodl v přímém přenosu spáchat rituální politickou sebevraždu tím, že by se pokusil obnovit koalici s ČSSD s podporou komunistů, pořád by to bylo jen 14 + 11 + 3 = 28. Frakce primátora Svobody uvnitř klubu ODS by svými devíti hlasy tuto variantu vždy zablokovala. S největší pravděpodobností by byl Šťastný poté otráven, zastřelen, probodnut, oběšen, sťat, upálen, rozčtvrcen a následně, přes to všechno, samotným Petrem Nečasem vyloučen z ODS, ale pořád by to bylo málo hlasů do potřebných 32! V politice rozhodují hlasy, zbytek je diskuse před hlasováním.
Fikce číslo 3
Šťastný chtěl v jiné variantě Svobodu zničit tak, že by se primátorem v koalici ODS a TOP 09 stal opět Svoboda, byl by ale "obklíčen" jinými radními za ODS než doposud. Realita: když před rokem primátor určil svůj tým, vymetl z něj bez milosti všechny lidi z Bémovy éry. S touto dobou, mimochodem, nemá Šťastný – byť se vymývači mozků snaží veřejnosti zažrat do mozků opak – žádnou spojitost, protože nejenže dříve nikdy neseděl v pražském zastupitelstvu či jakékoli městské firmě, nebyl ani ve vedení, natož předsedou pražské ODS. Opravdu si někdo myslí, že po roce, s kontrolním balíkem devíti hlasů a nejvyšším stranickým vedením garantovanou koalicí s topkou, mohl Šťastný naivně doufat, že by silný primátor nebouchl pěstí do stolu a nevybral si své lidi ve stylu "buď oni se mnou, nebo nikdo"?
Přijmete tezi, že nadpoloviční většina hlasů rozhoduje? Souhlasíte se mnou, že 9 + 26 = 35? Souhlasíte se mnou, že 35 je více než 32? Pokud ano, pak jste spolu se mnou rozřešili pražský kvíz roku 2011. Všechno ostatní je omáčka. Vymývání mozků příběhy o hodných a zlých, nových a starých tvářích, čistých a špinavých, kmotrech. Kdo má alespoň 32, ten vyhrává. Ten má rozhodující sílu, moc a vliv na radnici v Praze. Pan docent Bohuslav Svoboda měl svých 32 přece vždycky. Rozhodují hlasy. Nebo se snad mýlím?
MUDr. Boris Šťastný
místopředseda oblastního sdružení
předseda regionálního sdružení
zastupitel
zastupitel statutárního města
poslanec PČR
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ODS
