Předně je nutno říci, že ani po zvýšení tarifů se učitelství nestane nijak lukrativním povoláním. Základní hrubý plat nepřekročí průměrnou mzdu v České republice. Kam tedy protest učitelů směřuje?

 Ve skutečnosti nejde ani tak o výši platu, jako o pravidla. Je zcela obvyklé, a to jak u nás, tak v jiných civilizovaných zemích, že ve školství i v jiných veřejných službách je uplatňován tzv. věkový automat. To znamená, že tarifní plat se s délkou praxe mírně zvyšuje (u nás jde o něco více než 10%, což jistě není mnoho). Jde o nástroj, kterým je kompenzována zpravidla nižší úroveň odměňování zejména vysoce kvalifikovaných (VŠ) zaměstnanců ve veřejné sféře oproti sféře soukromé, a který dává zaměstnancům alespoň minimální perspektivu. Současně reaguje na obecně uznávanou zkušenost, že zejména na počátku kariéry se kvalita práce učitelů získáváním zkušeností a praxe zvyšuje. Návrh novely Nařízení vlády však umožňuje tento princip nerespektovat a stanovit tarif „v rozpětí". Což znamená neurčovat tarif podle délky praxe.

 Naskýtá se otázka, proč s něčím podobným vláda přichází právě nyní. Argument, že je tím umožněno stanovit vyšší tarif kvalitním učitelům bez delší praxe, neobstojí. K tomuto účelu jsou přece tzv. nenárokové složky, osobní příplatky či odměny, které jsou zcela v kompetenci ředitele. Ten může tímto způsobem ocenit výborné pracovníky (pokud na to ovšem má v rozpočtu peníze). Navrhovaný systém však stejně tak umožňuje snížit tarif učitele s delší praxí! A právě z toho mají protestující obavy.