Před necelým rokem v zemi, kde se univerzalistická náboženská morálka těší největší podpoře v Evropě, voliči dali silný mandát jejím odpůrcům z Palikotova hnutí a zvolili do polského Sejmu historicky první transsexuální poslankyni.

Narodila se v roce 1954 jako muž. Od malička se cítila jako dívka, nikoliv jako chlapec. Ve dvanácti letech sama si dala jméno Anička. V roce 2010 ukončila proces proměny pohlaví z muže na ženu a v loňských parlamentních volbách se dostala do polského Sejmu jako členka liberálního Palikotova hnutí. Proč šla do politiky a co chce dokázat? A proč veřejnost této hluboce konzervativní a katolické země dala mandát političce, která hají práva sexuálních menšin, usiluje o odluku církve od státu, zrušení výuky náboženství ve školách a podporuje legalizaci marihuany? V rámci festivalu Prague Pride 2012 a výstavy Transgender Me v centru DOX proběhla diskuse s polskou transsexuální poslankyní Annou Grodzkou.

Životní příběh: žena uvězněná v mužském těle

Tato skromná a lidsky vřelá osmapadesátiletá žena s plachým úsměvem prožila většinu svého života v roli muže, přestože se od útlého dětství cítila být někým jiným – nikoliv chlapcem a mužem, ale dívkou, a pak ženou. Její cítění a vnímání i její identita byly s jejím tělem neslučitelné. Rodem žena, měla mužské tělo. Pro naprostou většinu z nás je nemožné si představit, jak vypadá život v tělé opačného pohlaví, nakolik je silná touha mít „správné“ tělo, žít vlastním životem, nikoliv životem někoho jiného… Křehký svět chlapce, který se cítí být holčičkou, ostrý vnitřní rozpor byl poeticky ztvárněn ve francouzsko-belgickém filmu „Můj růžový život“ (1997). Film před několika lety na Karlovarském festivalu vyhrál hlavní cenu. Příběh Anny Grodzké byl rovněž zfilmován a stal se součástí její volební kampaně.

Málokterý transsexuál se odhodlá jít za svým štěstím a změnit pohlaví tak, jako to učinila Grodzká, protože bere ohledy na své nejbližší, podléhá sociálnímu tlaku či nemá dostatek síly a odvahy… Takhle žila i Anna Grodzká, jako muž uzavřela manželství, ve kterém se jí narodil syn. Láska k rodině byla pro ni na prvním místě, a možná by Anna zůstala mužem i po zbytek života, pokud by nepřišel osudový zlom – onemocnění rakovinou. Když Anna nemoc překonala, pochopila, jakou hodnotu má život v pravdě a začala usilovat o změnu pohlaví z muže na ženu. Doufala, že nehledě na nutnost oficiálního rozvodu, zůstane spolu s matkou svého dítěte. Když řekla dospělému synovi, že je sice jeho otcem, ale cítí se být ženou, odpověděl, že to věděl, a prosil, aby se rodiče nerozcházeli. Pokusili se o to, zůstali spolu. Operativní změnu pohlaví z muže na ženu prodělala Anna Grodzká v roce 2010. Společné soužití s bývalou manželkou už dále nebylo možné, rozešli se.

Svůj příběh nám Anna Grodzká vyprávěla velmi věcně a prostě, zdánlivě skoro bez emocí, ale když líčila okolnosti rozchodu s bývalou manželkou a matkou svého dítěte, bylo zřejmě, že tuto bolest stále nese hluboko v nitru. V porovnání s těžkým osudem transsexuálů považuje Grodzká coming out homosexuálů za svátek, za radostnou událost, která jim v životě nesmírně pomůže. Transsexuálové to mají daleko těžší. Změna pohlaví u transsexuální osoby jistě přinese úlevu, ale je pouze prvním krokem v budování nové identity a hledání svého místa „pod sluncem.“ Nutnost „škrtnout veškerý dosavadní život“, který probíhal v roli opačného pohlaví, činí ze změny pohlaví nesmírně obtížný a bolestivý životný úkol, nemluvě o bludném kruhu problémů vyplývajících z tvrdosti zákonů a nepochopení okolí. Vlastní nelehké zkušenosti přiměly Annu stát se spoluzakladatelkou občanského sdružení Trans-Fuzja, které pomáhá transsexuálním osobám v Polsku.