Vedle každodenně medializovaných sKaret jsme svědky toho, že jsou i nadále úředníci Úřadu práce přetěžování neúnosným počtem žadatelů o nepojistné sociální dávky a nefunkčním softwarem, který se vlastně učí za pochodu. Školení zaměstnanců neexistují, nikdo vlastně neví, jak má systém fungovat a selhání nadřízení neodpouští. Pracovat dnes na Úřadě práce (zvláště v oblasti hmotné nouze) je doslova za trest.

Na místní šetření a kontrolu využitelnosti sociálních dávek jednoduše nezbývá čas, a pokud zbývá, jsou vykonávány ve spěchu a často těmi, kdo jej podle zákonů vlastně vykonávat nesmí. Úřad práce oslovuje již dlouho obecní úřady s žádostí o pomoc při místním šetření. Některé obce opravdu pomáhají. Ale pozor! Jsou k tomu věcně nepříslušní a tato činnost (byť pochopitelná) není v souladu s platnými zákony. Pokud by totiž na základě místního šetření věcně nepříslušnou osobou byl žadatel odmítnut, je to poměrně slušný důvod k tomu, aby se proti rozhodnutí odvolal a odvolání bylo úspěšné.

Sociální reforma již funguje téměř celý rok a měla by tak přinášet nějaká pozitiva. Nepřináší! Dvacet let a více na obcích pracně budovaný systém hmotné nouze (dříve sociální potřebnosti) byl zdevastován a dodnes vlastně ničím nenahrazen. To je opravdová výzva, kterou by měla ministryně Müllerová čelit. Jak je možné, že po roce fungování Úřadu práce v novém modu vlastně nic nefunguje? Co s touto skutečností uděláme? Odkrytí několika do očí bijících lumpáren je sice mediálně zajímavé, avšak tak trochu odvrací pozornost od pravých problémů resortu. Začněte prosím dělat podstatné změny kroků Vašich předchůdců, paní ministryně!