V neochotě hledat rezervy je zajedno s většinou evropských poslanců. Oni, stejně jako komise, považují nárůst evropského rozpočtu pro rok 2013 o 6,8 procenta za oprávněný a správný.

Jako by kolem neexistovala realita. Jako by toto rozhodování probíhalo v atmosféře příjemného hospodářského růstu a jako by samy členské státy nemusely bolestně (a za cenu sociálních kolizí) hledat vážné úspory v národních rozpočtech. Nakonec, Česká republika není žádným laboratorním příkladem, je jedním z mnoha evropských.

Členské státy se ve svém postoji k navýšení evropského rozpočtu rozdělily do tří skupin.

"Rozpočtově odpovědní" (Velká Británie, Švédsko, Nizozemsko, Německo) volají po škrtech uvnitř rozpočtu a současně požadují reformu výdajových priorit.

Skupina států "zmrazit rozpočet" (Francie – pokud zůstanou výdaje na jednotnou zemědělskou politiku nedotčeny, Finsko, Rakousko a další) podporuje zmrazení rozpočtu ve výši 1 procenta HNP.