Smlouvu ACTA jsem v Evropském parlamentu nepodpořil, ale odmítl jsem se také podepsat pod tzv. Prohlášení o nedostatečně transparentním procesu a případně problematickém obsahu ACTA.

Ochrana duševního vlastnictví

Za nezpochybnitelný pilíř západní liberální společnosti považuji úctu a nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Za soukromé vlastnictví ovšem nepovažuji pouze pozemky či nemovitosti. Jsem přesvědčen, že součástí soukromého vlastnictví jsou i výsledky "činnosti ducha". Na rozdíl od nemovitého majetku se však myšlenky a nápady chrání obtížně. Svět v době digitálních technologií prudce roste a zabránit krádežím, kopírování či napodobování je asi obtížně možné – pokud se vzpírám myšlence gigantické regulace internetu.

Monopol nahrávacích společností

Ne vždy je třeba nahlížet na monopol jako na cosi, co je špatné. Při podrobnějším studiu obsahu smlouvy ACTA se ovšem nemohu zbavit dojmu, že si ji prosadila partička mocných euro-amerických nahrávacích a distribučních studií. ACTA považuji za snahu monopolizovat trh, na kterém bude úzká produkční skupina stanovovat ceny.

Jeden z problémů s nelegálním stahováním filmů a hudebních nahrávek totiž tkví i v tom, že ceny produktů jsou vysoké. Kdyby mohly existovat legální servery, na kterých lze za pár desítek korun stáhnout film či hudbu, pirátství by tím mohlo být významně omezeno.

Dalším problémem je, že i kdyby vstoupila smlouva omezující šíření nelegálních kopií v platnost, budou i nadále (a zřejmě stále víc) v zapadlých částech světa existovat servery, které budou nabízet ilegálně stažené produkty. Monopolizace povede k omezení přístupu k informacím nejen v našem civilizačním prostoru, ale odepře cenné informace chudým částem planety. To by asi nemělo být v zájmu euroatlantického prostoru.