Milá Korupce,

vím, že se skrýváš, protože se obáváš o svou budoucnost. Ba co dím, jsi strachy bez sebe, že tě sejmou. Ano, hrozí tím, šikují se, zbrojí. Přijímají zákony a opatření, mění pravidla i funkcionáře, ordinují léčbu, umisťují štěnice, odposlouchávají, sem tam někoho lapí, a někoho možná dokonce i usvědčí. Doslova mi ve svém posledním depresivním dopise píšeš: "Běhá mi, Zachti, po zádech mráz. Nemohu téměř spát a když přece jen usnu, zdají se mi příšerné sny o hořících krabicích a zkonfiskovaných obálkách. Probouzím se zborcená potem a dostala jsem dokonce na jednom z černých kont tik."