Musím se na začátek zmínit, že tento den, 21. srpen, je velmi smutným a znepokojivým dnem pro moji zemi. Před čtyřiceti sedmi lety armády Varšavské smlouvy – vedené Sovětským svazem – provedly invazi do Československa s cílem rozdrtit velmi slibný vývoj, tedy něco, čemu říkáme – trochu nepřesně – pražské jaro. Kvůli tomu jsme museli čekat na příchod svobody další dvě desetiletí až do listopadu 1989.

Mnoho díků za pozvání. Nebyl jsem v Crans-Montana už téměř deset let. Abych byl spravedlivý, nebudu předstírat, že jsem nebyl pozván. Avšak mé prezidentské povinnosti mi tehdy někdy znemožnily vyjíždět za hranice. Když jsem nyní zde, musím říci, že toto místo a jeho okolí jsou ještě krásnější, než jak si je pamatuji.

Dovolte, abych svou dlouhou neúčast zde pojal jako výhodu, jako výchozí bod pro dlouhodobější pohled. Podívám-li se na současný svět z této perspektivy, docházím k závěru, že, ač se mnohé změnilo od mé poslední návštěvy zde, mnohé věci zůstaly stejné, jen se do popředí dostaly jejich negativní aspekty. Dovolte mi nastínit rozdíl mezi těmito dvěma skupinami událostí či věcí.

Naposledy jsem zde byl

- před roky 2008 a 2009, před euro-americkou finanční a hospodářskou krizí, která je – k mé velké lítosti – stále chybně vykládána jako selhání trhu, zatímco to bylo velkým a neomluvitelným selháním vlády;