Přerozdělování na základě nabídky a poptávky stimuluje rozvoj ekonomiky a zvyšuje tím životní úroveň většiny (v dlouhodobém důsledku všech) lidí. Proto kapitalistický systém postupně nahradil direktivní monarchie. Lidská společnost je stabilní, pokud směna produktů a práce dokáže uspokojit potřeby všech lidí. Svobodný trh vytváří přirozené podmínky pro růst efektivity, což má i negativní sociální dopady.

S rostoucí produktivitou a koncentrací vlastnictví objektivně roste množství lidí, kteří jsou v systému efektivně neupotřebitelní. Problém částečně (a dočasně) řeší sociální systém a přebujelý stát (umělá zaměstnanost).

Některé státy vytvořily sociální systémy plně financované pracujícími a prodloužili tím vlastní existenci. V globálních podmínkách se nyní stávají lokální sociální systémy problémem. Zhoršují pracovní motivaci a přitahují „ekonomicky nevyužité" z celého světa. Systémy zatížené sociálními náklady ztrácejí globální ekonomickou konkurenceschopnost.