Počítá s tím návrh eurokomisařky pro spravedlnost Viviane Redingové, proti němuž se již postavilo Česko spolu s dalšími osmi zeměmi EU.

Podle zprávy Evropské unie je nyní v představenstvech společností 13,7 procenta žen, v roce 2010 to bylo 11,8 procenta. Při tomto růstu by trvalo dalších 40 let, aby bylo 40 procent žen zastoupeno ve vedeních společností.

Feministická filosofie a ideologie tvrdí, že zastoupení mužů a žen v jakékoliv společenské struktuře musí být 50% ku 50%. Pokud tomu tak není, tak je tento stav důsledkem "diskriminace", která musí být odstraněna. Zdravý rozum ale říká, že zastoupení pohlaví v ekonomice i ve společenských strukturách je věcí v zásadě dobrovolné dohody a přirozené společenské dělby práce. Zastávám názor, že by tato věc měla být otázkou přirozeného vývoje a výběr do vedoucích funkcí a předních pozic musí být především na základě kvality jednotlivce, kde nezáleží na pohlaví uchazeče.

Evropské instituce navrhují rovnost pohlaví řešit prostřednictvím směrnic, které nařídí kvóty pro zastoupení pohlaví. Konkrétně Evropský parlament podpořil návrh týkající se obchodních společností, jehož cílem je dosáhnout toho, aby se podíl žen ve správních a dozorčích radách akciových a dalších obchodních společností zvýšil na 30 % do roku 2015 a na 40 % do roku 2020. Změnu ve vedení by tak musely provést nejen společnosti ve vlastnictví státu, ale i soukromé podniky. O výši případných pokut by rozhodovaly členské státy.

Evropská unie tak chce zasahovat přímo do vnitřních poměrů soukromých subjektů a to navíc ještě pod hrozbou sankce. S tímto návrhem nesouhlasím, protože uráží i mnoho schopných žen, které se na svoji pozici dostaly prostřednictvím své píle a práce a ne na základě kvót. Legislativně dané kvóty by ve skutečnosti mohly podvázat konkurenceschopnost evropských firem a znevýhodnit je tak v globální konkurenci. Protože i v případech, že by firmy neměly dostatek kvalifikovaných kandidátek, byly by je nuceny jmenovat do statutárních orgánů či vedoucích pozic jen proto, aby naplnily tyto kvóty. Mohlo by to vést k absurdním situacím, kdy budou málo zkušené kandidátky, které se neprosadily přirozeným způsobem, spolurozhodovat v zásadních záležitostech týkajících se tisíců lidí, aniž by pro to měly potřebné předpoklady.

Naopak souhlasím s tím, že je nutné zlepšit rodinnou politiku a politiku zaměstnanosti členských států. Lepší sladění rodiny a profesní kariéry totiž umožní kontinuální zaměstnanost žen, bez dlouhých pracovních mezer a přerušení kariéry. Čím delší je přerušení pracovní činnosti, tím menší je pravděpodobnost, že nastoupí na stejně kvalitní pracovní místo za stejné ohodnocení. To je oblast, které bychom se měli věnovat!